Stránka o přírodě a lidech moravských Karpat.
Rubrika se věnuje sociálnímu fenoménu alkoholu, jeho výrobě a užívání. Na Moravě se střetává fenomén výroby a popíjení vína, piva i pálenky. Jižní Morava je díky své teplé poloze na okraji Panonie předurčena k pěstování vína. Naopak v rovinách úvalů kolem řekly Moravy (a zejména na Hané) se daří pěstování obilí i chmele a tedy výrobě piva. Hornaté chudší Valašsko si muselo najít cestu k alkoholu skrze všudepřítomné ovoce, jeho kvašení a pálení.
První doložená zmínka o vizovickém měšťanském pivovarnictví je z roku 1531, kde tehdejší majitel panství Jan z Kunštátu vydal památné privilegium týkající se odběru piva. V listině se ruší dosavadní práva fojtů na vizovickém panství na vaření piva ve svých svobodných šencích a přikazuje se fojtům, aby odebírali pivo od vizovických měšťanů. Obecní pivovar byl uveden do provozu v roce 1580. Pokračovat ve čtení „Historické pivovary ve Vizovicích“
První písemná zpráva o existenci Malenovic, osadě na okraji Vizovických vrchů, pochází ze 14. století, konkrétně z roku 1321, kdy jistý Mikuláš „de Malehnawitz“ daroval vizovickému klášteru 6 lánů polí. V průběhu dalších let se na malenovickém panství postupně střídalo mnoho pánů, na čas se dostal i do rukou moravského markraběte Karla, pozdějšího římského císaře Karla IV. Pokračovat ve čtení „Šternberský pivovar v Malenovicích u Zlína“
Přestože většině současných zlínských obyvatel přítomnost pivovaru ve městě mnoho neříká, pivovarnictví má ve Zlíně staletou historii, která svou kapitolu (prozatím) uzavřela teprve začátkem minulého století. Podobně jako v mnoha jiných městech, také ve Zlíně po nějakou dobu souběžně existovaly pivovary dva, měšťanský a panský. Jen těžko lze dnes určit, který z nich byl starší. Pokračovat ve čtení „Historie pivovarů ve Zlíně“
Krčmy se ve spisech dobových tvůrců kronik objevily někdy na počátku 11.století. To však již byl nějaký čas rozvoj pohostinských služeb v plném proudu. Hostince nesly funkci významných ekonomických a komunikačních institucí. První hostince vznikaly při klášterech a sloužily k občerstvení a ubytování věřících poutníků. Ke konci 11.století a počátkem 12. století už vznikaly hostince jako houby po dešti nejen ve městech, ale i na vesnicích. Pokračovat ve čtení „Historie hostinců“
Slad je název pro naklíčené, usušené a odklíčené obilné zrno, převážně ječmenné. Slad se používá nejen při vaření piva, ale i třeba při výrobě whisky a jiných potravinářských výrobků. My se zde však zaměříme na tradiční výrobu sladu pro vaření piva. Dříve se u nás používal především slad pšeničný, ale postupně ho začal vytlačovat slad ječmenný. Český sládek František Ondřej Poupě již v 18. století razil zásadu „pšenici na koláče, oves pro koně a jen ječmen na pivo“ [3].
První zmínky o vaření piva na území dnešní České republiky pocházejí ze čtvrtého století před n. l. Předpokládá se, že v té době přišel do střední Evropy keltský kmen Bójů ze severní Itálie a znalost vaření piva přinesli s sebou. Tito Keltové byly později vytlačeni Markomany. Markomané se však výrobou piva příliš neproslavili. Od třetího století našeho letopočtu na území dnešní České republiky přicházeli Slované z východu. Pokračovat ve čtení „Historie vaření piva na Moravě (s přihlédnutím na Hukvaldské panství)“
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých. Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám, jeho pěstování je doloženo od počátku našeho letopočtu, kdy již byly využívány jeho léčivé účinky zevně i vnitřně k léčbě nejrůznějších chorob. Ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem. Pokračovat ve čtení „Historie pěstování chmelu“
Alkohol je nejstarší a také nejvíce užívanou psychoaktivní látkou na světě. Na rozdíl od většiny ostatních psychoaktivních látek je jeho užívání v téměř všech zemích světa legální a jeho konzumace je akceptována. Užívání alkoholu nabývalo v průběhu historie lidstva i v rámci jednotlivých kultur různých funkcí a podob. Alkohol byl a je dodnes součástí náboženských rituálů, v dřívějších dobách také sloužil jako významný zdroj živin a byl také využíván v medicíně zejména pro jeho antiseptické a analgetické účinky. Nemalý přínos měl a stále má pro společenský život, protože je ve většině společností využíván jako prostředek k uvolnění pnutí a ke zvýšení sociability jeho uživatelů. Pokračovat ve čtení „Historie užívání alkoholu“
Kdo měl doma vypálené, napil se, kdy chtěl. V hostincích bylo možno dát si pálenku z panské palírny takřka kdykoliv a vrchnost do určité míry pití kořalky podporovala, protože se jí tím zvyšoval obrat. Pokračovat ve čtení „Pití pálenky v tradičním prostředí“
Za zcela zásadní lze považovat dekret dvorské komory z roku 1835, který „dovoluje jednotlivci napálit ročně 56 litrů (tedy jedno staré vědro) 50 % kořalky z plodin pocházejících z vlastních zahrad a pálení slivovice musí se na vlastním gruntě prováděti.“ Uvedený zákon platil pro Moravu a některé další země monarchie, naproti tomu v Čechách musel každý výrobu kořalky řádně zdanit. Pokračovat ve čtení „Právní aspekty pálení slivovice“