Stránka o přírodě a lidech moravských Karpat.
Rubrika obsahuje příspěvky o přírodním prostředí v oblasti moravských Karpat.
Bioregion leží ve středu jižní Moravy, zabírá jižní polovinu geomorfologických celků Ždánický les a Kyjovská pahorkatina a severní okraj Dolnomoravského úvalu. Plocha bioregionu je 1 045 km2. Pokračovat ve čtení “4.3 Hustopečský bioregion”
Bioregion leží na východě jižní Moravy, zabírá malou střední část geomorfologického celku Dolnomoravský úval. Plocha bioregionu je 223 km2. Pokračovat ve čtení “4.4 Hodonínský bioregion”
Bioregion leží na jihu jižní Moravy, zabírá široké nivy – osy geomorfologických celků Dyjsko-svratecký a Dolnomoravský úval. Směrem k jihu bioregion přesahuje do Rakouska a na Slovensko, v ČR má plochu 605 km2. Pokračovat ve čtení “4.5 Dyjsko-moravský bioregion”
Bezkydy, Beskydy: 1) B. čili Moravské Karpaty, pohoří táhnoucí se z Uher od Skalice směrem severových. mezi Moravou a Uhrami až ku pramenům Horní a Dolní Bečvy a Ostravice. Sluje též Bílými Karpaty dle vápence, z něhož je složeno, ač pískovec valně převládá. Na stranu uherskou kloní se hory tyto příkře a jen některé průsmyky, jako u Starého Hrozenkova, Brumova (vlárský) a u Lisy, usnadňují spojení Moravy se Slovenskem. Pokračovat ve čtení “Bezkydy (Moravské Karpaty) – výpis z hesla dle Ottova slovníku naučného”
Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka je nově vymezená jednotka vnější skupiny příkrovů (Picha et al. 2006), která obsahuje už dříve popsané jednotky: ždánickou jednotku a podslezskou jednotku na českém území a zónu waschbergu v Rakousku a na jižní Moravě. Pokračovat ve čtení “Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka”
Čejčsko-zaječská jednotka je jednou z dílčích geologických jednotek vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Je odkryta podél východního okraje ždánické jednotky a západního okraje magurského příkrovu na jižní Moravě. Pokračovat ve čtení “Čejčsko-zaječská jednotka”
Krajinná sféra vždy poutala pozornost odborníků různých zaměření, kteří její dílčí složky třídí do prostorových jednotek. Jejich kvalitativní charakter a časoprostorová trvalost odpovídají účelu vymezení a především specializaci zpracovatelů. Zatímco monotematické klasifikace geografické sféry jsou poměrně běžné, komplexní klasifikace krajiny zohledňující více jejích složek jsou zpracovávány spíše ojediněle. Do značné míry je to způsobeno základními atributy krajiny jako předmětu klasifikace – její složitostí, relativní vnitřní heterogenitou a časoprostorovou proměnlivostí. Pokračovat ve čtení “Typologie krajiny”
Smyslem geomorfologickým členěním povrchu Země je obvykle potřeba systematicky a hierarchicky utřídit geomorfologické celky (horstva, vrchoviny, nížiny) na základě jejich geomorfologické příbuznosti a blízkosti. Vodítkem při seskupování příbuzných celků je do značné míry společná geologická minulost (geneze a stáří), ale přihlíží se i ke geografickým faktorům, jako vzhled či tvar reliéfu [2]. Geomorfologické členění České republiky ke postaveno na tzv. regionálním členění území, což znamená, že jednotlivým vyčleněným geomorfologickým jednotkám jsou autory přiřazována vlastní jména vycházející z historických a z již vžitých pojmenování objektů zemského povrchu – hor, vrcholů, údolí (tzv. oronyma) [1]. Pokračovat ve čtení “Geomorfologické členění ČR”
Biogeografické členění České republiky neboli biogeografická diferenciace ČR je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, tj. z hlediska prostorového rozmístění společenstev v závislosti na odpovídajících ekologických podmínkách. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny) [1]. Těmito prostorovými rámci biogeografického členění jsou biogeografické jednotky, uspořádané do účelné hierarchie. Pokračovat ve čtení “Biogeografické členění ČR”
Lesnická typologie, jako základní disciplína hospodářské úpravy lesů, se zabývá klasifikací trvalých ekologických podmínek. Rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami, vyhodnocuje tyto podmínky a vyvozuje závěry pro vhodné lesnické hospodaření. Lesnicko-typologické mapování je zakotveno v § 5 a 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování lesních hospodářských plánů a o vymezení hospodářských souborů. Při lesnicko-typologickém mapování se provádí hodnocení trvalých znaků prostředí (světlo, teplo, vodní režim a půdní chemismus) a také rekonstrukce přirozeného složení rostlinného společenstva [1]. Pokračovat ve čtení “Lesnická typologie”