Kotojedka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-105
plocha povodí [km2] 131,9
délka toku [km] 23,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,50

Charakter toku

Kotojedka pramení ve Chřibech na sev. svahu Vlčáku (569 m) v nadmořské výšce 460 m. Téměř okamžitě opouští Chřiby a vtéká do Zdounecké brázdy, jejímž údolím protéká sev.-vých směrem ke Kroměříži.  Horní část toku po Zdounky má asymetricky vyvinuté dno údolí. Proto zde nenajdeme téměř žádné levostranné přítoky, zatímco pravá část povodí je hojně zásobena pravostrannými přítoky, pramenícími na sev.-záp. svazích Chřibů. Postupně po toku to jsou Cetechovický potok, Roštínský potokDivocký potok.

Pod Rozárovem se nachází asymetricky vyvinuté dno údolí Zdounecké brázdy s říčkou Kotojedkou.
Pod Rozárovem se nachází asymetricky vyvinuté dno údolí Zdounecké brázdy s říčkou Kotojedkou.

Ve Zdounkách se do Kotojedky vlévá zprava Olšinka pramenící na vých. úbočí Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině. Pod Zdounkami se zleva vlévá Nětčický potok, u Olšiny zprava Cvrčovický potok. V Selešovicích Kotojedka vstupuje do více rozevřeného údolí Jarohněvické brázdy a zprava se připojuje Trňák, pramenící na sev. úbočí Vražce (387 m) u Kostelan. V Jarohněvicích se zleva připojuje Ratajský potok. U Kotojed již říčka vstupuje do široké roviny Hornomoravského úvalu, v Kotojedech je na pravou stranu odveden umělý náhon Dolní Kotojedka. Kotojedka ústí jako pravostranný přítok do řeky Moravy u Trávnických zahrad u Kroměříže v nadmořské výšce 185 m.

Kotojedka odvodňuje sev.-záp. svahy Chřibů a vých. část Litenčické pahorkatiny.

Vodohospodářské objekty

V současné době nejsou v povodí Kotojedky žádné významnější vodohospodářské objekty. Ve Zborovicích na Troubeckém potoce je založeno několik rybníčků známých jako Podlavčí, které v minulosti sloužily jako zdroj vody pro tamní cukrovar.

U Těšánek jsou nově založeny rybník František (2 ha) a rybník Jan (1 ha) slouží k účelu sportovního rybolovu. K podobnému účelu slouží malá vodní nádrž u Lubné na potoku Trňáku.

Významné přítoky Kotojedky

Olšinka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-110
plocha povodí [km2]  34,4
délka toku [km]  9,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,13

Charakter toku

Olšinka pramení na vých. úbočí Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině v nadmořské výšce 425 m. Zpočátku teče vých. směrem přes Hoštice k Honěticím, kde se obrací k SV. U Troubek se opět obrací k V, kde již v širokém údolí Kotojedky přibírá levostranné přítoky Troubecký potokLipinu. U Zdounek se v nadmořské výšce 225 m vlévá jako levostranný přítok do Kotojedky.

Údolí říčky Olšinky u Strabenic je charakteristické převahou orné půdy.
Údolí říčky Olšinky u Strabenic je charakteristické převahou orné půdy.

Olšinka odvodňuje vých. část Litenčické pahorkatiny.

Trňák

Trňák pramení na sev. úbočí Vražce (387 m) u Kostelan v Kostelanské vrchovině. Nejprve protéká Lubnou, kde sbírá několik přítoků v charakteristickém vějířovitém uspořádání. Zleva od Kostelan se připojuje Kostelanský potok. Dále po toku se zleva připojuje Lhotský potok, zprava potok od Vrbky a Těšanský potok. U Zlámanky ústí zleva Zlámanský potok. Trňák ústí do Kotojedky u Selešovic jako pravostranný přítok v nadmořské výšce 195 m.

Trňák odvodňuje sev.-záp. část Halenkovické vrchoviny.

Moštěnka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-72
plocha povodí [km2] 364
délka toku [km] 44,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,29

Charakter toku

Moštěnka pramení v Hostýnských vrších na sev. svahu Kelčského Javorníku (865 m) v nadmořské výšce 790 m. Záhy opouští Hostýnské vrchy a vtéká do Kelčské pahorkatiny, kde zpočátku teče směrem k SZ. U Žákovic přibírá zprava Býškovický potok pramenící u Všechovic. Směr toku Moštěnky se postupně mění k JZ. U Blazic přibírá zleva Blazický potok pramenící rovněž v masivu Kelčského Javorníku (865 m). U Dřevohostic přibírá zleva Bystřičku, která pramení pod Tesákem v Hostýnských vrších v nadmořské výšce 670 m, U Radkov se zprava vlévá Dolnonětčický potok, který i se svým přítokem potokem Maleníkem pramení v masívu Maleníku nedaleko Paršovic.

Charakter horního toku Mošťenky u Osíčka.
Charakter horního toku Mošťenky u Osíčka.

V Domaželicích se připojuje zprava Šišemka pramenící u Lhoty v masívu Maleníku a vzápětí zleva Kozrálka pramenící pod Bedlinou (455 m) u Bystřice pod Hostýnem. U Horních Moštěnic vtéká Moštěnka do roviny Hornomoravského úvalu a před soutokem s Moravou u Kroměříže zprava přibírá umělý kanál Malou Bečvu.

Moštěnka odvodňuje sev.-vých. část Hostýnských vrchů a prakticky celou záp. část Kelčské pahorkatiny. Patří mezi vodohospodářsky významné toky. Od pramene až po Domaželice patří mezi pstruhové vody, níže je vedena jako mimopstruhová voda.

Vodohospodářské objekty

Malá Bečva

Významným vodohospodářským objektem na řece Moštěnce je umělý kanál Malá Bečva.

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-098
plocha povodí [km2]  69,5
délka toku [km]  18,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,08

Malá Bečva je umělý kanál, který odvádí vodu z řeky Bečvy u Troubek v nadmořské výšce 199 m do řeky Moštěnky, do které se připojuje u Plešovce v nadmořské výšce 190 m.  Náhon byl vybudován za účelem zajištění vody pro chropyňský mlýn, provozování závlah a pro napájení vodních nádrží. V městě Chropyni jsou na levostranném přítoku Svodnici zřízeny rybník Hejtman (dnes jezero po těžbě štěrkopísku) a Zámecký rybník.

Malá Bečva patří mezi vodohospodářsky významné toky, v celém úseku je zařazena jako mimopstruhová voda.

Významné přítoky Moštěnky

Bystřička

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-085
plocha povodí [km2]  43,5
délka toku [km]  17,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,30

Charakter toku

Bystřička pramení na již. úbočí Čerňavy v Hostýnských vrších v nadmořské výšce 680 m. Tok Bystřičky směřuje sev.-záp. směrem ke Chvalčovu a Bystřici pod Hostýnem. Ještě než opustí Hostýnské vrchy, posbírá několik krátkých, ale divočících přítoků z Rusavské hornatiny. V Bystřici pod Hostýnem opouští Hostýnské vrchy a vtéká do Kelčské pahorkatiny. U Dřevohostic se v nadmořské výšce 234 m vlévá jako levostranný přítok do Moštěnky.

Severní podhůří Hostýnských vrchů tvoří zdrojovou oblast Moštěnky. Na fotografii pohled z Hostýna do údolí Bystřičky.
Severní podhůří Hostýnských vrchů tvoří zdrojovou oblast Moštěnky. Na fotografii pohled z Hostýna do údolí Bystřičky.

Bystřička odvodňuje rozsáhlou část Rusavské hornatiny. Od pramene po Bystřici pod Hostýnem je zařazena mezi pstruhové vody, níže jako mimopstruhové vody.

Šišemka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-087
plocha povodí [km2]  26,7
délka toku [km]  11,2
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,13

Charakter toku

Šišemka, nazývaná též Hradčanka, pramení u Lhoty v masivu Maleníku v nadmořské výšce 415 m. Tok Šišemky směřuje jih.-záp. směrem přes Kladníky, Šišmu a Hradčany směrem k Domaželicím, kde se v nadmořské výšce 225 m vlévá jako pravostranný přítok do Moštěnky.

Šišemka odvodňuje záp. část Maleníku a sev.-záp část Kelčské pahorkatiny.

Související obrázky:

Haná (řeka)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02
plocha povodí [km2] 607,8
délka toku [km] 57,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,70

Charakter toku

Řeka Haná vzniká soutokem VelkéMalé Hané v Dědicích u Vyškova. Obě zdrojnice Hané pramení na Drahanské vrchovině a právě u Dědic vtékají do Vyškovské brány. Odtud Haná protéká Vyškovskou bránou směrem k SV do Hornomoravského úvalu. Ve Vyškově přibírá zprava Rostěnický potok s jeho levostranným přítokem Drnovkou. Pod Vyškovem vtéka zleva potok Marchanice.

Mezi Vyškovem a Kojetínem přitékají postupně pravostranné přítoky Pruský potok, Medlovický potok, Švábenický potok, Tištínka, Vlčidolka a Syrovátka, pramenící v Litenčické pahorkatině. Významnější levostranné přítoky jsou Pustiměřský potok a zejména Brodečka, oba pramenící opět na Drahanské vrchovině. Haná vtéká jako pravostranný přítok do řeky Moravy sev. od Hradiska u Kroměříže v nadmořské výšce 192 m.

Zadní Opatovský rybník na Švábském potoce.
Zadní Opatovský rybník

Haná odvodňuje vých. část Drahanské vrchoviny a prakticky celou sev. polovinu Litenčické pahorkatiny. Patří mezi vodohospodářsky významné toky. Od soutoku obou zdrojnic až po ústí do Moravy je mimopstruhovou vodou.

Vodohospodářské objekty

Významným vodohospodářským objektem na řece Hané je vodní nádrž Opatovice. Dále je možné zmínit už jen menší rybníky na přítocích Hané – Kačenec na Roštěnickém potoce, Pruský rybník na Pruském potoce, Ivanovický rybník na Pustiměřském potoce, Velký Morkovský rybník na Morkovském potoce a rybníky u Doloplaz a Měrovic nad Hanou.

Vodní nádrž Opatovice

Na říčce Malé Hané je v hlubokém a lesnatém údolí Drahanské vrchoviny vybudována vodní nádrž Opatovice. Sypaná hráz má výšku až 36 metrů nad terénem, u paty hráze dosahuje hloubka vody kolem 33 metrů, objem zadržené vody je zhruba 10 000 000 m³. Hráz je kamenitá se středním hlinitým těsnicím jádrem, které je do podloží zavázáno betonovým injekčním blokem.

Hlavním účelem nádrže je zajištění vody pro zásobování obyvatelstva pro Vyškov, Bučovice a okolí, proto v jejím okolí byla v roce 1986 vyhlášena pásma hygienické ochrany a vyloučena rekreace. Ze zásobního objemu v nádrži se odebírají přibližně 2 mil. m³ vody ročně pro úpravu na pitnou vodu. Dalším významným účelem je zajišťování minimálního průtoku v toku pod hrází. Od roku 2008 je tento průtok využit při výrobě elektrické energie v malé vodní elektrárně o výkonu 5,5 kW. Vodní nádrž byla dokončena v roce 1972.

Významné přítoky Hané

Velká Haná

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-001
plocha povodí [km2]  50,4
délka toku [km]  21,2
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,21

Charakter toku

Velká Haná pramení již. od obce Drahany na Drahanské vrchovině v nadmořské výšce 630 m. Zpočátku tok směřuje již. směrem po náhorní plošině Drahanské vrchoviny, pod Novými Sady se zařezává do východních svahů, kde vytváří hluboká až kaňonovitá údolí (zde se nazývají žleby). Říčka postupně přibírá další zdrojnice – zleva přítok z Klíčova žlebu, zprava Hanici a přítok z Vápenného žlebu, dále zleva přítok ze Studeného žlebu. Severně od Rychtářova říčka mění mírně směr k JV a také postupně zmenšuje svůj spád. V Dědicích se v nadmořské výšce 260 m stéká s Malou Hanou a jejich soutokem vzniká řeka Haná.

Velká Haná odvodňuje rozsáhlou část Drahanské vrchoviny, je zařazena mezi vodohospodářsky významné toky a je také pstruhovou vodou.

Malá Haná

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-004
plocha povodí [km2]  48,6
délka toku [km]  16,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,20

Charakter toku

Malá Haná pramení záp. od obce Kulířov na Drahanské vrchovině v nadmořské výšce 560 m. Zpočátku teče po náhorní plošině Drahanské vrchoviny a u Krásenska se zařezává do východních svahů, kde vytváří hluboká až kaňonovitá údolí (zde se nazývají žleby). Postupně přibírá z obou stran několik krátkých a zařezaných přítoků. Západně od Rychtářova přitéká zleva potok Rakovec. Jižně od Pařezovic je na Malé Hané vybudována vodní nádrž Opatovice. V Dědicích se v nadmořské výšce 260 m stéká s Velkou Hanou a jejich soutokem vzniká řeka Haná.

Malá Haná odvodňuje rozsáhlou část Drahanské vrchoviny, je zařazena mezi vodohospodářsky významné toky a je také pstruhovou vodou.

Rostěnický potok

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-010
plocha povodí [km2]  73,3
délka toku [km]  14,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,17

Charakter toku

Rostěnický potok pramení vých. od obce Kozlany v Bučovické pahorkatině v nadmořské výšce 310 m. Zpočátku teče záp. směrem k Rostěnicím, kde se obrací k S, aby se ve Vyškově mohl spojit v nadmořské výšce 240 m s řekou Hanou. Největšími přítoky jsou Runza přitékající v Kozlanech, Lysovický potok pramenící pod NPR Větrníky, Lulečský potok a zejména Drnovka, která pramení v Ježkovicích na Drahanské vrchovině.

Rostěnický potok odvodňuje sev.-záp. část Bučovické pahorkatiny a vých. část Drahanské vrchoviny.

Rostěnický potok

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-010
plocha povodí [km2]  73,3
délka toku [km]  14,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,17

Charakter toku

Rostěnický potok pramení vých. od obce Kozlany v Bučovické pahorkatině v nadmořské výšce 310 m. Zpočátku teče záp. směrem k Rostěnicím, kde se obrací k S, aby se ve Vyškově mohl spojit v nadmořské výšce 240 m s řekou Hanou. Největšími přítoky jsou Runza přitékající v Kozlanech, Lysovický potok pramenící pod NPR Větrníky, Lulečský potok a zejména Drnovka, která pramení v Ježkovicích na Drahanské vrchovině.

Rostěnický potok odvodňuje sev.-záp. část Bučovické pahorkatiny a vých. část Drahanské vrchoviny.

Tištínka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-031
plocha povodí [km2]  83,8
délka toku [km]  16,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,24

Charakter toku

Tištínka (také Tištínský potok) pramení na sev. úbočí vrcholu Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině v nadmořské výšce 415 m. Zpočátku teče sev. směrem k Počenicím, kde se obrací k Z. U Koválovic u Tištína se opět obrací k S a u Dřevnovic se v nadmořské výšce 210 vlévá jako pravostranný přítok do Hané. Největšími přítoky jsou Morkovický potok, pramenící rovněž v masivu Kleštěnce (498 m), který se vlévá do Tištínky u Hošákova mlýna u Uhřic a Švábský potok, pramenící na sev.-vých. svahu Hradiska (518 m), který ústí do Tištínky nedaleko Koválovic u Tištína. Významným pravostranným přítokem Švábského potoka je Skavský potok. Severní část masivu Hradiska odvodňuje Pačlavický potok, který ústí do Tištínky rovněž nedaleko Koválovic u Tištína.

Dolní Pornický rybník na Švábském potoce.
Dolní Pornický rybník

Rostěnický potok odvodňuje sev. část Orlovické vrchoviny.  Na Švábském, ale i Morkovickém potoku je vybudována řada menších rybníků, které jsou pozůstatky větší rybniční soustavy z minulosti. Mezi největší patří Morkovický rybník, DolníHorní Pornický rybníkOpatovské rybníky.

Bečva (spojená)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-001
plocha povodí [km2] 1625,7
délka toku [km] 119,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 17,5

Charakter toku

Bečva (spojená) vzniká soutokem VsetínskéRožnovské Bečvy u Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 288 m. Odtud se vydává Středobečevskou nivou sev.-vých. směrem k Hranicím na Moravě. Prvním levostranným přítokem je říčka Loučka, tekoucí z Loučské brázdy. V samotném Valašském Meziříčí ústí pravostranné přítoky Černý potokJasenický potok. O několik málo kilometrů níže přitéká zleva u Choryně říčka Juhyně a zprava potoky Mřenka, Loučský potok, Milotický potokHluzovský potok. Před Teplicemi nad Bečvou, kde řeka Bečva proráží v úzkém údolí masív Maleníku, ještě zprava přitéká Opatovický potok. V průrvě Bečvy u Teplic jsou na zlomy v zemské kůře navázány vývěry termálních vod spolu se vznikem krasových jevů (Zbrašovské aragonitové jeskyně).

Pohled na lázně Teplice nad Bečvou.
Pohled na lázně Teplice nad Bečvou.

Úzkým průlomem Bečva vtéká do Moravské brány, kde zatáčí směrem k V. Zprava přibírá Račí potok, Ludinu  a Veličku. Mezi Hranicemi na Moravě a Lipníkem nad Bečvou zleva vtékají krátké a příkré přítoky z masívu Maleníku a zprava dlouhé potoky pramenící v Nízkém Jeseníku (Uhřínovský potok, Žabník, JezerniceLoučka).

Za Lipníkem nad Bečvou řeka Bečva vtéká do Hornomoravského úvalu. Ze městem se doleva odděluje mlýnský náhon Strhanec, který nazpět ústí ve Přerově. Dále řeka poklidně protéká úvalem směrem k Troubkám, kde se doleva odděluje umělý kanál Malá Bečva. Kousek pod Troubkami vtéká řeka Bečva do řeky Moravy v nadmořské výšce 195 m.

Vodohospodářské objekty

Pod Valašským Meziříčím je z Jasenického potoka odveden Náhon Struha, který je zakončen na přítoku Mřence. Na samotné Mřence a jejích přítocích jsou vybudovány rybníky Velký choryňský rybník a Malý choryňský rybník, Pravá ChoryněLevá Choryně, Velký lesní rybník, Malý Křivoš, Křivoš, Magdalenka I, Magdalenka IIZáviš.

V okolí Hustopečí a Milotic nad Bečvou vznikla těžbou štěrkopísku Hustopečeká jezera, stejně tak jako TofaPískáč pod Hranicemi na Moravě.

Mezi Lipníkem a Osekem nad Bečvou se od Bečvy odděluje mlýnský náhon Strhanec. Umělé koryto náhonu protéká pěknou krajinou kolem cyklstezky z Přerova do Lipníka nad Bečvou, poté odbočuje k Oseku nad Bečvou, přetíná Prosenice a přes Národní přírodní rezervaci Žebračka vtéká do Přerova, kde se jeho koryto rozdvojuje. Jedno z ramen se vlévá u přerovské Sokolovny zpět do Bečvy, druhé pak až u chemického závodu Precheza a.s. u Dluhonic. Mlýnský náhon Strhanec, tehdy však nazývaný Trhanec, nechal zbudovat podnikavý šlechtic a majitel helfštýnského panství – Vilém z Pernštejna roku 1474. V minulosti poháněl několik mlýnů, a to např. v Oseku nad Bečvou, mlýn Podolší, mlýn v Prosenicích a dodnes stojící budovy dvou mlýnů v Přerově (dnes restaurace a sportovní středisko Černá hora a restaurace U Labutě, která má dodnes ve svém průčelí zabudované funkční mlýnské kolo).

Při soutoku Bečvy s Moravou vznikly těžbou štěrkopísku Tovačovská jezera. V současnosti se stále těží na Troubeckém jezeře a jezeře Jih.

Významné přítoky Bečvy

Loučka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-002
plocha povodí [km2] 33,0
délka toku [km] 12,8
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,30

Charakter toku

Loučka pramení na sev. svahu kopce Háje (665 m) u obce Lázy. Zpočátku tok směřuje sev. směrem k obci Loučce, kde vtéká do Loučské brázdy a dále její tok pokračuje k SV až k Valašskému Meziříčí, kde se vlévá jako levostranný přítok v nadmořské výšce 285 m do Bečvy. Loučka odvodňuje sev.-vých. část Hostýnských vrchů a jih.-vých. část Kelčské pahorkatiny.

Juhyně

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-008
plocha povodí [km2] 111,5
délka toku [km] 32,9
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,02

Charakter toku

Juhyně pramení na záp. svahu kopce U tří kamenů (748 m) v centrální části Hostýnských vrchů. Zpočátku její tok směřuje vých. směrem do osady Košovy, kde se otáčí směrem k S, protéká obcí Rajnochovice a u Podhradní Lhoty vtéká do Kelčské pahorkatiny. Odtud protéká už poměrně širokým údolím sev.-záp. směrem ke Všechovicím, kde se její tok opět láme k sev.-vých. Dále pokračuje  údolím mezi Provodovickým hřbetemNěmetickou pahorkatinou až k Choryni, kde se vlévá jako levostranný přítok v nadmořské výšce 270 m do Bečvy. Juhyně odvodňuje střed. a sev. část Hostýnských vrchů a sev.-vých. část Kelčské pahorkatiny.

Klauza na Rosošném potoce v Rajnochovicích.
Klauza na Rosošném potoce v Rajnochovicích.

Juhyně je vodohospodářsky významný tok, na kterém dochází na několika místech k odběru pitné vody (Rouské, Kelč). Náleží mezi pstruhové vody.

Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.
Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.

Ludina

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-034
plocha povodí [km2] 30,4
délka toku [km] 15,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,23

Charakter toku

Ludina pramení záp. od Jindřichova v nadm. výšce 535 m a ústí zprava do Bečvy v Hranicích na Moravě v nadm. výšce 245 m. Ludina odvodňuje již. část Oderských vrchů.

Velička

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-037
plocha povodí [km2] 65,1
délka toku [km] 17,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,50

Charakter toku

Velička pramení u Heřmánek sev. od Boškova v nadmořské výšce 565 m. Od Potštátu, kde se stéká s Kovářovským potokem, protéká úzkým zaříznutým údolím směrem k Hranicím na Moravě, kde v nadmořské výšce 245 m ústí jako pravostranný přítok do Bečvy. Velička odvodňuje již. část Oderských vrchů.

Jezernice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-051
plocha povodí [km2] 21,3
délka toku [km] 13,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,16

Charakter toku

Jezernice pramení vých. od Kozlova v nadmořské výšce 645 m a ústí v Jezernici jako pravostranný přítok do Bečvy v nadmořské výšce 233 m . Jezernice odvodňuje již. část Oderských vrchů.

 

Regulace řeky Bečvy

Začátky regulace řeky Bečvy

Ještě v 19. století, kdy řeky protékaly krajinou téměř volně, měly všechny vodní toky mělké nestabilní koryto. Nepravidelné koryto s četnými zákruty a meandry se snadno zanášelo unášenými štěrky a voda si hledala nové koryto. Změny byly v některých místech tak rychlé a časté, že stará koryta ani nestačila zarůstat vegetací. Břehy, které mezi povodněmi nestačily zarůst kvalitnější vegetací, byly někde plytké a pozvolné, jinde příkré. V prudkých obloucích i při menších průtocích voda břeh stále odplavovala, včetně křovin i stromů, které na břehu rostly. Na druhé straně zůstávaly mohutné a rozsáhlé nánosy s množstvím neúrodných štěrkových a písčitých ploch.

Prudké a nepravidelné povodně stěhovaly koryto toku od jednoho kraje údolí ke druhému. Často po povodni zůstalo koryto Bečvy široké desítky i stovky metrů. Původní obyvatelé však s tím většinou počítali a proto si nestavěli svá obydlí na dně údolí, ale v dostatečné vzdálenosti od toku.

První pokusy o usměrnění vodních toků byly vyvolány obvykle snahou o soustředění toku na nějaké vodní dílo nebo pod most, případně o zabránění posunutí vodního toku směrem ke stavbám na břehu. Jen výjimečně byla snaha o ochranu významnějších pozemků. Všechno byly jen nesouvislé a jednoduché stavby z dostupného místního materiálu. Téměř všude rostly kolem vodních toků vrby a olše, z jejichž větví se po svázání vytvářely záplety, povázky, haťové válečky nebo později i haťoštěrkové válce.

Druhým nejdostupnějším materiálem byl štěrk a písek naplavovaný vlastním tokem. Kombinací těchto materiálu a při doplnění dřevěnými piloty a kulatinou, případně nalámaným kamenem, vznikaly pružné a velmi odolné stavby. Nesouvislost staveb však byla hlavní příčinou malé účinnosti takových úprav. Při změně koryta toku však tyto stavby nebylo nutné odstraňovat. Jejich zbytky byly základem pro nové porosty. K výsadbě porostů kolem vodních toků tak, jak si ji představujeme dnes, však zdaleka nedocházelo.

Poměrně mělká koryta toků bylo možné téměř kdekoliv přebrodit. Na cestách byly většinou nezpevněné brody, kterým nevadilo zanášení nebo stěhování koryta. Pro lidi sloužily lehké, většinou nízké provizorní lávky, které se po každé povodni musely stavět znovu. Významnější cesty již v minulém století měly dřevěné mosty. Železnice budovaná na začátku 20. století se již bez pevných mostů neobešla. Problémy kolem mostů byly obdobné jako kolem jezů, bylo třeba upravit vodní tok tak, aby most i po menších povodních plnil svůj účel.

Řešení velkých povodní

Konec 19. století byl poznamenán řadou velkých a katastrofálních povodní na Bečvách. Osídlení již bylo hustější a škody způsobené povodněmi byly velmi citelné. Nesouvislé a neodborné snahy o místní úpravy koryt řek a potoků nebyly dostatečně účinné. Po řadě jednání bylo pak správními úřady rozhodnuto o soustavné regulaci Bečvy – to je Spojené Bečvy od jejího soutoku s Moravou, včetně Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy. Na regulaci Bečvy plynule navazovaly i regulace a hrazení větších i menších přítoků. Nemalý vliv na rozhodnutí o regulaci Bečvy měl i záměr výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe, který byl koncem 19. století brán velmi vážně.

Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)
Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)

V polovině osmdesátých let 19. století byly zahájeny práce na projektech úprav. Projekt zadalo tehdejší rakouské ministerstvo orby a moravský zemský výbor v Brně. Práce spojené se zaměřením a se zhotovením projektu byly provedeny moravským zemským stavebním úřadem. V roce 1893 byl předložen a schválen projekt celkové úpravy Bečvy (Rožnovské, Vsetínské a Spojené). Po stránce vodoprávní byl původní projekt schvá­len výměrem c. k. okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí ze dne 10. 5. 1893. Celá úprava Bečvy byla jako podnik zemský za příspěvku z prostředků státních zajištěna řadou zemských zákonů, počínaje zákonem č. 55 z. z. ze dne 18. 9. 1891. Pro financování byl vytvořen „Fond pro regulaci Bečvy“ který byl po kolaudaci nahrazen Fondem pro údržbu Bečvy.

Všechny práce na úpravách, včetně stavby stupňů a železobetonových jezů, byly provedeny ve vlastní režii stavebníka, to je země Moravy, respektive země Moravskoslezské.

Původní projekt celkové úpravy Bečvy předpokládal jednoduché soustavné usměrnění řeky a úpravu koryta na neškodné odvádění letních středních vod, které dosahovaly přibližně polovinu odtokového množství vod přívalových. Úpravy toku měly být doplněny řadou drobných retenčních nádrží na Bečvě samotné i na jejich přítocích. Celý podnik úpravy Bečvy byl rozdělen do několika „stavebních tratí“.

Začátek regulace

Regulace obou Bečev byla započata v letech 1893—1895, další úpravy byly provedeny před I. světovou válkou a částečně také po ní. Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Katastrofální povodně na přelomu století však ukázaly, že provedené řešení není pro podmínky Bečvy vhodné. Původně uvažovaná výstavba řady záchytných nádrží pro zachycení přívalových vod a pro snížení velkého posunu štěrků se neuskutečnila. Soustředění průtoku do jednotného koryta způsobilo jeho značné zahloubení a následně velké poškození provedených lehkých vegetačních staveb.

Po dalších povodních na začátku 20. století byl upraven původní projekt a od roku 1904 pokračovaly práce na regulaci Bečvy, která se někdy podle materiálu nazývala „kamenná úprava”. Koryto vytvořené usměrňovacími stavbami se opevňovalo odolnějšími kamennými záhozy, dlažbami na sucho nebo na maltu a v některých místech se použily i kamenné zdi. Tyto úpravy jsou v mnoha úsecích zachovány dodnes.

Válečné události 1914—1918 výrazně omezily práce na regulacích a již provedené stavby se až do roku 1924 jen udržovaly. Soustředěný průtok vody stále zahluboval koryto, často až na skalní podklad. Předpoklad, že skalní podklad již zabrání dalšímu zahlubování koryta se však nesplnil. Měkký skalní podklad se po odplavení štěrkové krycí vrstvy střídavým působením vody, vzduchu a mrazu velmi rychle rozpadal a dno koryta se sice pomaleji, ale stále zahlubovalo.

Poslední etapa prací na regulaci Bečvy, ve dvacátých letech 20. století se zaměřila na výstavbu příčných objektů. Původní jednoduché dřevěné jezy již nestačily v hlubším korytě odolávat soustředěným průtokům vody. Regulace toku potřebovala pevné a stabilní jezy, které bez většího poškození přečkají i katastrofální povodeň. Pro omezení zahlubování koryta toku bylo nutné zmírnit podélný sklon toku pevnými prahy a spádovými stupni. Na Bečvě byla postavena řada železobetonových jezů moderní konstrukce, z nichž některé slouží dodnes.

Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Po kolaudaci provedených staveb na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se práce omezily jen na běžnou údržbu. O definitivní úpravě se mluvilo jako o „kamenné úpravě”, ale na řece jakou je Bečva není nic dostatečně pevné. Bečva byla upravena na „střední velkou vodu” s tím, že objekty měly bezpečně převést i „katastrofální velkou vodu”. S přiměřeným poškozením při povodních se vždy počítalo a nebylo to považované za špatně postavené dílo. Sebemenší zanedbání údržby se však vždy později projevilo větším poškozením koryta při povodních. Také přirozené stárnutí konstrukcí nebylo nikdy zanedbatelné.

Od kolaudace úprav Bečvy se tvar koryta nebo trasa toku téměř nezměnila. Každý pokus o změnu tvaru koryta nebo trasy toku se projevil nepříznivě buď již ve změněném úseku, nebo v navazujícím úseku toku. Při úvahách o celkové změně se však vhodnější řešení než projekt z přelomu století nenašlo.

Při další údržbě po kolaudaci úprav se postupně při opravách začaly původní konstrukce nahrazovat jinými, které odpovídaly současným možnostem a dostupným technologiím. Mimo města se kamenné dlažby nahrazují kamennými záhozy a rovnaninami z lomového kamene, dřevěné konstrukce jezů a stupňů s malou životností se nahrazují konstrukcemi kamennými a betonovými. Velmi vhodné vegetační prvky se vždy prováděly z místních materiálů. To však znamenalo pravidelně a často seřezávat porosty na březích, které byly zdrojem materiálu.

Související obrázky:

Vsetínská Bečva

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-001
plocha povodí [km2] 734,4
délka toku [km] 58,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 9,21

Charakter toku

Vsetínská Bečva pramení ve Vsetínských vrších pod vrchem Čarták (952 m) v nadmořské výšce 910 m. Její tok směřuje nejprve krátce již. směrem a poté se obrací k JZ. Protéká obcemi Velké Karlovice, kde se zleva připojuje Tísňavský potok a Karolinkou, kde opět zleva přibírá stejnojmenný potok z vodní nádrže Stanovnice (472 m). Řeka dále protéká obcemi Nový Hrozenkov a Halenkov, kde se zprava připojuje potok Dinotice.

Štěrkoviště "Balaton" u Karolinky posloužilo jako zdroj materiálu pro stavbu vodní nádrže Stanovnice.
Štěrkoviště „Balaton“ u Karolinky posloužilo jako zdroj materiálu pro stavbu vodní nádrže Stanovnice.

V horním toku má řeka úzké koryto s velkým spádem, zmírňovaným množstvím sjízdných kamenných stupňů. Od pramenů k jezu v Halenkově je typem horské bystřiny, která byla technickými úpravami pozměněna. Přesto má v tomto horním úseku charakter rychlé, mírně dravé horské říčky.

Vsetínská Bečva na Halenkovem.
Vsetínská Bečva na Halenkovem.

Od Huslenek, kde se zleva připojuje KychováZděchovka teče Vsetínská Bečva dále na Z a protéká obcemi Hovězí, Janová a Ústí u Vsetína. Pod ústím říčky Senice (354 m) se její tok obrací k S. Protéká územím města Vsetína, kde přijímá zprava Jasenici (343 m) a Jasenku, zleva Rokytenku (341 m). Pod Vsetínem přibírá ještě zleva Semetínský potok (332 m) a Ratibořku u Jablůnky (324 m) a zprava v obci Bystřičce říčku Bystřici (304 m). Pod Vsetínem se údolí i tok rozšiřují a spád řeky se zmenšuje. Severní směr si řeka udržuje až k soutoku s Rožnovskou Bečvou ve Valašském Meziříčí v nadmořské výšce 288 m, odkud jejich společný tok nese označení Bečva (Spojená Bečva).

Vsetínská Bečva sbírá vody jak ze Vsetínských vrchů, tak z Javorníků i vých. části Hostýnských vrchů. Na horním toku protéká mezi Vsetínskými vrchyJavorníky, na spodním toku odděluje Hostýnské vrchy na Z a Vsetínské vrchy na V.

Vodohospodářské objekty

Původní projekt úpravy Bečvy počítal s výstavbou řady drobných nádrží pro zachycení přívalových průtoků a pro zmenšení chodu štěrků. Většina uvažovaných nádrží souvisela i s průplavem Dunaj – Odra – Labe, pro který měly zajišťovat potřebné množství vody. Z celé řady nádrží se však realizovala výstavba jen dvou nádrží na Bystřičce a na Horní Bečvě s poměrně malými vlivy na průtoky v Bečvě.

Vodní nádrž Bystřička

Vodní nádrž Bystřička byla postavena na říčce Bystřici mezi lety 1907—1912 a je tedy nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Přehradní hráz je gravitační, zděná z místního lomového kamene na cementovou maltu, základ hráze je z prostého betonu. Oba líce hráze byly obloženy řádkovým zdivem z kvalitního kamene. Půdorysně tvoří koruna hráze kruhový oblouk o poloměru 135 m. K utěsnění návodní strany hráze bylo použito dusaného jílu a přírodního asfaltu.

Vodní nádrž Bystřička.
Vodní nádrž Bystřička.

Vodní nádrž Bystřička byla postavena jako jedna z řady drobných nádrží pro zajištění vody na zásobování průplavu Dunaj – Odra – Labe. Současně měla přehrada chránit údolí pod hrází před nebezpečnými povodněmi. Dnes slouží vodní nádrž Bystřička jako ochrana před povodněmi, pro sportovní rybaření a v letních měsících pro rekreaci. Poměrně malý zásobní prostor je využíván pro nepřímé zajištění odběru vody nadlepšením minimálních průtoků v Bystřici pod hrází a ve Vsetínské Bečvě. Dnes je vodní nádrž kulturní památkou.

Vodní nádrž Karolinka

V roce 1977—1985 byla na potoku Stanovnici nad obcí Karolinkou vybudována vodní nádrž Karolinka. Kamenitá sypaná hráz je 35,5 m vysoká a 391,5 m dlouhá, nádrž má objem 7,65 mil. m3. Přehradní jezero má plochu 50,83 ha.

Vodní nádrž Stanovnice
Vodní nádrž Stanovnice

Nádrž byla postavena za účelem zadržování vody jednak pro zásobování pitnou vodou obyvatel Vsetínska a Vlárska, jednak pro trvalé zajištění minimálního průtoku a naopak snížení průtoků při povodňových situacích na říčce Stanovnice. Dále je zde vyráběna elektrická energie v malé vodní elektrárně.

Regulace Vsetínské Bečvy

Práce na úpravách Vsetínské Bečvy byly zahájeny v období 1893—1895, kdy se provádělo první soustavné usměrnění toku. Po údržbě provedených staveb a po jejich poškození povodněmi na přelomu století bylo také rozhodnuto a mohutnějších a pevnějších kamenných konstrukcích. Další regulace na Vsetínské Bečvě byly řešeny společně s Rožnovskou Bečvou v rámci jednotné koncepce.

Více k regulaci řeky Bečvy je možno najít zde.

Hrazení bystřin

Hrazení a úpravy menších toků (bystřin) se začínají provádět v návaznosti na regulaci Bečvy již koncem 19. století. První úpravy vůbec byly provedeny v letech 1892–1893 na toku Zděchovka v Huslenkách, o několik let později na potocích Solanecký, Hutiský, Brodská a Bečva nad Karolinkou. V prvních desetiletích 20. století byla upravena většina potoků, kde se vyskytovaly problémy v místních obcích.

Úpravy bystřin se zpočátku prováděly z kamene, zejména v intravilánech obcí. Budovaly se kamenné přehrážky a stupně, v sídlech se břehy opevňovaly kamennými dlažbami suchými i s maltou, kolem silnic se stavěly opěrné zdi. Stupně se stavěly přepadové s prohloubeným vývarem, v určitých obdobích i skluzové.

Břehy ve volné krajině byly zpevňovány pružným vegetačním opevněním. Bylo tvořeno vrbovou krytinou s laťovými plůtky, hatě, válce, zápletové plůtky a oživené sruby proložených vrbového klestu. Vyšší stupně byly stavěny vždy z kamenného zdiva, případně z dvoustěnných srubů s kamennou výplní.

V 70. letech se používaly i drátoštěrkové konstrukce a betonové prefabrikáty. Po roce 1990 se od betonových prefabrikátů z důvodů ochrany přírody na zachování přírodnějšího charakteru toků ustoupilo.

Významné přítoky Vsetínské Bečvy

Tišňavský potok (Tišňavy, Tísňavský p.)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-006
plocha povodí [km2] 26,4
délka toku [km] 6,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,45

Charakter toku

Tišňavský potok pramení na s. svazích Velkého Javorníka v nadm. výšce 970 m. Zprava přibírá Podťatý potok z údolí Podťaté, který výše, opět zprava, přibírá Lemešnou. Ústí zleva do Vsetínské Bečvy ve Velkých Karlovicích v nadm. výšce 544 m. Tok má charakter čilé horské bystřiny. Odvodňuje v. část Javorníků. Tišňavský potok patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Stanovnice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-018
plocha povodí [km2] 23,2
délka toku [km] 8,9
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,34

Charakter toku

Stanovnice vzniká soutokem Velké a Malé Stanovnice a odvodňuje širší okolí Malého Javorníku (1019 m). Velká Stanovnice pramení u Bukoviny v nadm. výšce 970 m. Malá Stanovnice pramení mezi vrcholy Frňovské (960 m) a Stolečným vrchem (962 m).

Údolí říčky Stanovnice.
Údolí říčky Stanovnice.

Stanovnice ústí v Karolince zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 472 m. Tok má charakter čilé horské bystřiny. Pod soutokem Velké a Malé Stanovnice byla v letech 1977–1985 vybudována vodní nádrž Karolinka. Stanovnice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Dinotice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-030
plocha povodí [km2] 15,87
délka toku [km] 8,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,20

Charakter toku

Dinotice pramení pod vrcholem Ptáčnice (830 m) v nadmořské výšce 780 m a ústí zprava do Vsetínské Bečvy pod Halenkovem v nadmořské výšce 410 m. Tok má charakter horské bystřiny. Dinotice odvodňuje j. část Vsetínských vrchů. Dinotice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Kychová

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-032
plocha povodí [km2] 13
délka toku [km] 7,9
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,19

Charakter toku

Kychová pramení na jz. svahu Papajského sedla v nadmořské výšce 760 m a ústí v Halenkově zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 400 m. Tok má charakter horské bystřiny. Nejvýše položená zdrojnice Kychové leží pod vrcholem Makyty (923 m). Odvodňuje stř. část Javorníků. Kychová patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy, tvoří výzkumné povodí.

Zděchovka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-034
plocha povodí [km2] 25,5
délka toku [km] 7,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,36

Charakter toku

Zděchovka pramení pod sedlem Radošov v nadmořské výšce 690 m a ústí v Huslenkách zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 395 m. Tok má charakter horské bystřiny, po cestě přibírá z údolí Uherské zprava Uherský potok, který pramení na s. svazích Valašské Kyčery (863 m). Zděchovka odvodňuje záp. část Javorníků. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy, tvoří výzkumné povodí.

Senice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-042
plocha povodí [km2] 135,4
délka toku [km] 31,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,62

Charakter toku

Senice pramení na z. svazích Makyty (923 m) v nadmořské výšce 840 m. Její tok směřuje nejprve k jz., ve Valašské Senici částečně k j. Ve Francově Lhotě se do Senice vlévá zprava Dvorský potok (494 m) a Hamlazův potok (484 m). Před Horní Lidčí přijímá zleva potok Střelenku (Střelenský potok, 468 m) tekoucí od jv. od obce Střelná. Na horním toku má řeka úzké koryto s velkým spádem, který je vyrovnán četnými stupni.

V obci Horní Lideč se Senice stáčí prudce na ssz. a přibírá z levé strany potok Seninku (454 m) napájející Lačnovské rybníky. Teče dále na s. obcí Lidečko, kde přibírá zleva Račenský potok (447 m). Pod přírodní památkou Čertovy skály vytváří soutěsku Lomensko, tvořící předěl mezi Vizovickou vrchovinouJavorníky, kde přijímá z pravé strany Pulčínský potok (432 m).

Za soutěskou Lomensko se údolí řeky rozšiřuje, dno řeky je štěrkovité až balvanité. Senice pokračuje dále na sz., v Lužné přibírá zprava potok Luženku (407 m) a před obcí Valašská Polanka zleva potok Pozděchůvku (396 m). Odtud teče už jen na S. Za Valašskou Polankou přijímá z pravé strany Veřečný potok (378 m) a z levé strany potok Seninku (376 m), pramenící pod Vartovnou (651 m). Řeka Senice dále protéká obcí Leskovec, zde se do ní vlévá ještě několik menších potoků a s. od obce Ústí se v nadmořské výšce 354 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy. Senice odvodňuje z. část Javorníků. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Jasenice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-066
plocha povodí [km2] 36,4
délka toku [km] 13,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,36

Charakter toku

Jasenice pramení v přírodní rezervaci PR Halvovský potok pod vrchem Cáb (842 m) v nadmořské výšce 740 m. Protéká údolím Jasenice, sídlištěm Luh a u Střední průmyslové školy strojnické (vše ve Vsetíně) se v nadmořské výšce 340 m vlévá jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy. Největšími přítoky jsou pravostranný přítok Žamboška a levostranný přítok Červenka.

Jasenice odvodňuje z. část Vsetínských vrchů. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Jasenka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-064
plocha povodí [km2] 8,6
délka toku [km] 9,1

Charakter toku

Jasenka pramení na j. svahu vrchu Dušná (730 m) v nadmořské výšce 650 m. Protéká jz. směrem údolím Horní Jasenky, dále pokračuje Dolní Jasenkou, která je místní částí Vsetína. U mostu spojujícího dolní a horní město se potok vlévá se v nadmořské výšce 336 m jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy.

Jasenka odvodňuje z. část Vsetínských vrchů.

Rokytenka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-060
plocha povodí [km2] 36,52
délka toku [km] 13,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,36

Charakter toku

Rokytenka pramení na j. svahu vrchu Chléviska (641 m) v nadmořské výšce 585 m. Protéká j. směrem údolím Geržičky k obci Liptál, kde obrací svůj tok k sv. V Liptále přibírá zprava Syrákovku. Dále protéká obcí Lhota u Vsetína, kde zleva přibírá Hlubocký potok. Dále pokračuje přes sídliště Rokytnice a Trávníky (obě náleží Vsetínu) a u místních lázní ve Vsetíně se v nadmořské výšce 335 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.

Rokytenka odvodňuje Senineckou vrchovinu (náleží Vizovické vrchovině) a Liptálské hřbety (náleží Hostýnským vrchům). Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Semetínský potok

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-070
plocha povodí [km2] 10,82
délka toku [km] 5,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,1

Charakter toku

Semetínský potok pramení na sv. svahu vrchu Chléviska (641 m) v nadmořské výšce 560 m. Protéká v. směrem údolím mezi vrchy Ratibořský Grůň (678 m) a Lipový (535 m), dále pak osadou Semetín, která je místní částí Vsetína. V dolní části Semetína u mostu se v nadmořské výšce 330 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.

Semetínský potok odvodňuje Liptálské hřbety, které geomorfologicky náleží Hostýnským vrchům. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Ratibořka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-072
plocha povodí [km2] 56,9
délka toku [km] 10,8
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,58

Charakter toku

Ratibořka pramení na jv. svahu vrcholu Troják (618 m) v nadmořské výšce 510 m. Od pramene teče v. směrem údolím k Hošťálkové, kde zprava přibírá potok Štěpkovou (pramení na s. svahu vrcholu Chléviska (641 m)). Dále pokračuje stále v. směrem do obce Ratiboř, kde zleva od Kateřinic přitéká potok Kateřinka (pramení na j. svahu vrcholu Háje (665 m)). Nad silničním mostem pod obcí Ratiboř se v nadmořské výšce 325 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.

Pravostranné přítoky Ratibořky odvodňují Liptálské hřbety, levostranné přítoky Ratibořky odvodňují Hošťálkovskou vrchovinu. Obě jednotky jsou goemorfologickými okrsky Hostýnských vrchů. Ratibořka patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Bystřice (Bystřička)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-01-082
plocha povodí [km2] 85,66
délka toku [km] 21,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,05

Charakter toku

Bystřice pramení na sz. svahu vrcholu Tanečnice (912 m) v nadmořské výšce 855 m. Od pramene teče sz. směrem údolím k Valašské Bystřici, kde se její tok obrací k z. Pod Valašskou Bystřicí u silničního mostu u pohostinství „U Bušů“ přibírá levostranný přítok Malou Bystřici, která pramení pod vrcholem Cáb (841 m) v nadmořské výšce 750 m. Přibližně půl kilometru pod soutokem začíná vzdutí vodní nádrže Bystřička, vybudované mezi lety 1907—1912 na říčce Bystřici pro zajištění vody na zásobování průplavu Dunaj – Odra – Labe.

Pod nádrží řeka stále pokračuje z. směrem a před obcí Bystřička přibírá levostranný přítok Růžďku, pramenící pod sedlem na Dušné v nadmořské výšce 605 m. V obci Bystřička se za železniční mostem v nadmořské výšce 305 m vlévá jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy.

Říčka Bystřice odvodňuje Valašskobystřickou vrchovinu, která je geomorfologickým okrskem Vsetínských vrchů. Říčka Bystřice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.

Související obrázky:

Oblast povodí řeky Moravy

Oblast povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg).

Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Je protáhlého tvaru ve směru S—J s výrazným výběžkem směrem k V, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na SV s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na Z s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje a na JV s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky. Pokračovat ve čtení „Oblast povodí řeky Moravy“

Související obrázky:

Regulace řeky Moravy

PP Osypané břehy leží na rozhraní dvou druhů geologického podloží. Z jedné strany břeh budují váté písky a z druhé strany nivní (povodňové) hlíny.

Během osídlování krajiny v blízkosti toku Moravy si lidé začali okolní přírodu přizpůsobovat pro své účely. Kolem břehů řeky Moravy vyrostla lidská sídla, která změnila ráz okolní krajiny. Kácení a mýcení zalesněných ploch v okolí řek přispělo sice ke vzniku rozsáhlých úrodných polí, ale zároveň se tím vytvořilo prostředí, které bylo snadno postižitelné záplavami a erozí. Pro ochranu před povodněmi byly budovány jezy a hráze, jež nebyly schopny uchránit přilehlé louky a pole před povodněmi. V roce 1875 postihly území Moravy rozsáhlé záplavy, které spáchaly veliké škody na majetku lidí a na jejich úrodě. To vyvolalo iniciativu obcí, měst, spolků a panství k regulaci řeky Moravy a jejích přítoků. Pokračovat ve čtení „Regulace řeky Moravy“

Související obrázky:

Morava (řeka)

Příčné překážky na tocích v povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/b-uzivani/mapy/mb_1_1i.jpg).

Řeka Morava tvoří pomyslnou hydrologickou osu území historické země Moravy a je zároveň také nejdůležitější páteřní řekou, kterou je odváděna většina vod z oblasti moravských Karpat. Území povodí řeky Moravy leží na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech. Na dolním toku tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava přísluší povodí Dunaje, který je druhou nejdelší řekou Evropy. Pokračovat ve čtení „Morava (řeka)“

Související obrázky: