Oblast povodí řeky Moravy

Oblast povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg).

Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Je protáhlého tvaru ve směru S—J s výrazným výběžkem směrem k V, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na SV s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na Z s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje a na JV s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky. Pokračovat ve čtení „Oblast povodí řeky Moravy“

Související obrázky:

Regulace řeky Moravy

PP Osypané břehy leží na rozhraní dvou druhů geologického podloží. Z jedné strany břeh budují váté písky a z druhé strany nivní (povodňové) hlíny.

Během osídlování krajiny v blízkosti toku Moravy si lidé začali okolní přírodu přizpůsobovat pro své účely. Kolem břehů řeky Moravy vyrostla lidská sídla, která změnila ráz okolní krajiny. Kácení a mýcení zalesněných ploch v okolí řek přispělo sice ke vzniku rozsáhlých úrodných polí, ale zároveň se tím vytvořilo prostředí, které bylo snadno postižitelné záplavami a erozí. Pro ochranu před povodněmi byly budovány jezy a hráze, jež nebyly schopny uchránit přilehlé louky a pole před povodněmi. V roce 1875 postihly území Moravy rozsáhlé záplavy, které spáchaly veliké škody na majetku lidí a na jejich úrodě. To vyvolalo iniciativu obcí, měst, spolků a panství k regulaci řeky Moravy a jejích přítoků. Pokračovat ve čtení „Regulace řeky Moravy“

Související obrázky:

Morava (řeka)

Příčné překážky na tocích v povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/b-uzivani/mapy/mb_1_1i.jpg).

Řeka Morava tvoří pomyslnou hydrologickou osu území historické země Moravy a je zároveň také nejdůležitější páteřní řekou, kterou je odváděna většina vod z oblasti moravských Karpat. Území povodí řeky Moravy leží na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech. Na dolním toku tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava přísluší povodí Dunaje, který je druhou nejdelší řekou Evropy. Pokračovat ve čtení „Morava (řeka)“

Související obrázky:

Oblast povodí řeky Dyje

Hydrogeologické poměry povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg)

Oblast povodí Dyje je dílčím povodím hydrologického povodí Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Oblast povodí je vějířovitého tvaru, ve vztahu k řece Dyji je asymetricky vyvinutá. Sousedí na SV a V s oblastí povodí Moravy, na S a SZ postupně s oblastmi povodí Horního a Středního Labe, Dolní Vltavy a Horní Vltavy podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje na území Rakouské republiky. Pokračovat ve čtení „Oblast povodí řeky Dyje“

Dyje

Oblast povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)

Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a Česka (Jihomoravský kraj), převážně po českém území. Délka toku činí 235,4 km, včetně své delší zdrojnice Rakouské Dyje 311 km. Plocha povodí měří 13 419 km², z toho 11 164,7 km² v Česku (14 % rozlohy státu). Vlévá se na česko-slovensko-rakouském pomezí do Moravy jako její nejdelší přítok.

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-14-02-001
plocha povodí [km2] 13 418,7 (v ČR 11 164,7)
délka toku [km] 305,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 43,89

Charakter toku

Moravská Dyje, říčka o celkové délce 68,2 km, pramení nedaleko obce Panenská Rozsíčka, přibližně 4 km jih.–vých. od Třešti, na jih.–vých. svazích Hřebene v nadmořské výšce 653 m. Její tok směřuje po celé své délce převážně již. směrem. Říčka protéká Dačickou kotlinou a již. od obce Písečné opouští naše území. Samotná řeka Dyje vzniká soutokem MoravskéRakouské Dyje pod městem Raabs an der Thaya v Rakousku v nadmořské výšce 410 m.

Oblast povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)
Oblast povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)
Pozn.: název řeky patrně sahá až do předkeltského období. Indoevropský kořen -dheu- ve významu „téct, tekoucí“ byl v době římské zkomolen na „dujas“, z čehož staří Slované odvodili v 7. či 8.století „Dyja“. Bavorští kolonizátoři Východní marky (Rakouska) pak termín „Dyja“ v 11. století převzali a zkomolili na „Taja“. Kosmova kronika česká řeku Dyji zmiňuje k roku 1082.

V Rakousku dostává tok Dyje kaňonovitý charakter. Na území ČR opět přitéká již. od Uherčic. Při vtoku na naše území má Dyje průměrný roční průtok 9,21 m3 × s-1. U Podhradí nad Dyjí začíná vzdutí Vranovské přehrady. Mezi Vranovem a Znojmem protéká v délce 42 km hlubokým, kaňonovitým údolím, které bylo v roce 1991 prohlášeno za Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří s vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev, danou střídavou expozicí svahů. V dolní části Národního parku, nad Znojmem, byla vybudována údolní nádrž na pitnou vodu.

Pod městem Znojmem řeka vstupuje do Dyjsko–svrateckého úvalu. U jih.–záp. okraje obce Krhovice odbočuje směrem vlevo z toku řeky Dyje umělý vodní kanál, jež nese pojmenování Mlýnská strouha. Jedná se o zajímavou technickou památku a zároveň i nejstarší vodní stavbu na Moravě. První zmínka o této strouze je z roku 1302. Původní strouha končila u obce Micmanice. V 16. století byl tento umělý kanál prodloužen přes obec Slup k obci Jaroslavice, kde sloužil k napájení soustavy Jaroslavických rybníků. V 19. století byla strouha opět prodloužena a to k příhraničnímu rakouskému městu Laa der Thaya. Umělý kanál se připojuje zpět do řeky Dyje sev.–vých. od obce Hevlín a v těchto místech nese název Stará Dyje. Mlýnská strouha má celkovou délku 28,8 km a šířka kanálu je 12 až 15 m.

Na stejném místě, kde odbočuje Mlýnská strouha, odbočuje směrem vpravo z Dyje další umělá stavba. Jedná se závlahový kanál Krhovice–Hevlín, který převádí vodu z řeky Dyje dál do Hrádku, Dyjákovic a Hevlína. Kanál má celkovou délku cca 20 km. Na několika místech trasy byly vytvořeny akvadukty přes křižující vodoteče a další zajímavá technická opatření.

Jihovýchodně od obce Hevlín se Dyje znovu krátce dotkne rakouské hranice. Kolem hranice je její tok regulován. Mezi obcemi Hrušovany nad Jevišovkou a Novosedly do Dyje zleva přitéká říčka Jevišovka. Dyje pak obtéká velkým obloukem Mikulovskou vrchovinuPavlovskýmiDunajovickými vrchy. V prostoru Věstonické brány byly v letech 1975—1989 vybudovány vodní nádrže Nové Mlýny. Do střední nádrže Nových Mlýnů přitékají zleva řeky JihlavaSvratka a také potok Štinkovka.

Pozn.: Nové Mlýny tvoří 3 přehradní nádrže, vybudované na toku řeky Dyje postupně v letech 1975 až 1989. Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Zaplavením oblasti zaniklo přibližně 1 200 ha původních lužních lesů, které byly zcela unikátní v rámci celé Evropy. Systém závlah nakonec nebyl nikdy dobudován. Po protestech ekologických organizací a odborníků na životní prostředí byla alespoň snížena hladina prostřední nádrže a vytvořeny 2 ostrůvky, na kterých se obnovily původní lužní lesy.

Pod nádržemi je tok Dyje již téměř celý regulován, přesto o původním charakteru řeky mohou nyní vypovídat pouze zbytky lužních lesů se zachovanými zbytky starých říčních ramen mezi Bulhary a Břeclaví. Pod vsí Bulhary odbočuje Zámecká Dyje, která se po 11 km opět vrací do Dyje.

Pod Břeclaví se Dyje stává opět hraniční řekou a vtéká do oblasti lužních lesů, ležících při soutoku Dyje, KyjovkyMoravy. Oblast je bohatě protkána sítí různých slepých ramen a původních říčních koryt, z nichž některé jsou dnes využity pro povodňování lužních lesů. Samotné koryto řeky je z větší části zregulováno. Osm kilometrů před soutokem s Moravou do Dyje zleva přitéká říčka Kyjovka. Svůj tok řeka Dyje končí soutokem s řekou Moravou u Lanžhota na česko-rakousko-slovenské hranici v nadmořské výšce 148 m.

Vodohospodářské objekty

Vodní nádrž Vranov

Vodní nádrž Vranov (též Vranovská přehrada) byla vybudována na řece Dyji v blízkosti městečka Vranov nad Dyjí v letech 1930–1933. Hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky. Přehrada slouží vedle energetických a vodárenských úkolů k rekreaci.

Vodní nádrž Znojmo

Další větší stavbou na řece Dyji je vodní nádrž Znojmo. Nádrž byla vystavěna v letech 1962–66 k vyrovnávání nepravidelných odtoků vody z Vranovské přehrady, k ochraně před povodněmi, výrobě elektrické energie a především jako zásobník pitné vody pro Znojmo. Nádrž je dlouhá 5 km a hluboká max. 15 m. Kamenitá hráz dosahuje 115 m délky v koruně.

Nádrže Nové Mlýny

Nové Mlýny tvoří 3 přehradní nádrže, vybudované na toku řeky Dyje v letech 1975 až 1989. Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Mušovská přehrada byla napuštěna v roce 1979, má rozlohu 528 ha a maximální hloubku 4 m. Je vhodná především pro rekreaci a vodní sporty. Střední nádrž byla dokončena v roce 1980, o rok později byla uvedena do provozu. Nádrž má plochu 1033 ha a její maximální hloubka dosahuje 5,3 m.

Pohled na Pavlovské vrchy z přehradní hráze v. n. Nové Mlýny.
Pohled na Pavlovské vrchy z přehradní hráze v. n. Nové Mlýny.

Na jednom ze dvou ostrovů, které vznikly po napuštění nádrže, stojí zbytky kostela sv. Linharta, který byl součástí dnes již zatopené obce Mušov. Věstonická přehrada byla v roce 1994 vyhlášena jako přírodní rezervace s několika umělými ostrůvky pro hnízdění ptáků. Vodní nádrž obklopují významné mokřadní ekosystémy, jež jsou zařazeny do režimu ochrany mezinárodní Úmluvy o mokřadech (tzv. Ramsarská úmluva). Novomlýnská přehrada je se svoji rozlohou 1668 ha největší ze tří na sebe navazujících Novomlýnských nádrží, její hloubka je 7,8 m a do provozu byla uvedena v roce 1989.

Vinařská obec Pavlov je vesnickou památkovou rezervací. Leží pod úpatím Děvína nad spodní novomlýnskou nádrží.
Vinařská obec Pavlov je vesnickou památkovou rezervací. Leží pod úpatím Děvína nad spodní novomlýnskou nádrží.
Jaroslavický rybník

Jaroslavický rybník (znám je také jako Zámecký rybník) je jedenáctý největší rybník v České republice a třetí největší na Moravě. Vybudován byl přibližně v polovině 16. století, v roce 1609 byl označen jako nově postavený. Objevuje se jméno Závistník. Výměra Zámeckého rybníka se uvádí jako 429 jiter (245 ha). Později však pozemky byly dlouhou dobu využívány jako orná půda a rybník byl obnoven až v roce 1948. Současná rozloha je cca 190 ha. Druhým největším rybníkem je Horní rybník o ploše 59 ha. Napájení a odtok vody zajišťuje umělý kanál Mlýnská strouha, postranní kanál řeky Dyje.

Související obrázky:

Odra

Příčné překážky na tocích v povodí Odry (zdroj: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/b-uzivani/mapy/mb_1_1k.jpg).

Odra náleží z hlediska hydrologického, hospodářského i politického k nejvýznamnějším evropským řekám. Nepatří sice mezi největší a nejvodnější řeky v Evropě, přesto má značný význam především na mezinárodní říční dopravu. Trvale je splavná od města Kozle v Polsku až po ústí Štětínského zálivu. Na dolním toku tvoří v délce 187 km německo–polskou hranici. Glivinským průplavem je spojena s Hornoslezskou uhelnou pánví, dalšími průplavy je spojena s Vislou, SprévouHavolou. Na území ČR je správně zařazena do oblasti povodí řeky Odry. Pokračovat ve čtení „Odra“

Související obrázky:

Hydrologické členění moravských Karpat

Vymezení oblastí hlavních povodí na území moravských Karpat.

Území moravských Karpat hydrologicky přísluší ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení „Hydrologické členění moravských Karpat“

Související obrázky:

Druhy minerálních vod moravských Karpat

Podmínky nutné pro vznik minerálních vod nejsou dány všude. Většina uhličitých i termálních pramenů i některých dalších vznikla totiž v oblastech, které z hlediska geologie patří k alpinské orogenezi, tj. k neotektonicky oživeným horským pásmům. V Evropě prochází takový hlavní pás od Z k V a tvoří ho horstva Pyrenejí, Alp, Karpat a Kavkazu. Pokračovat ve čtení „Druhy minerálních vod moravských Karpat“

Výskyt minerálních vod v moravských Karpatech

Základním léčebným prostředkem v lázních Teplicích nad Bečvou je minerální voda s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Minerální voda silně mineralizovaná, uhličitá, termální vlažná, hypotonická, hydrogenuhličitano-vápenatého typu.

Minerální vody vyžadují ke svému vzniku určité specifické geologické podmínky. U nás nejběžnější kyselky úzce souvisí s hlubokými zlomy v zemské kůře, které slouží pro přívod juvenilního oxidu uhličitého. Tektonické poruchy umožňují zároveň existenci termálních zřídel, pro něž je typický hluboký a rychlý koloběh podzemních vod. Dalším předpokladem výskytu minerálních vod jsou specifické sedimentární horniny. Pokračovat ve čtení „Výskyt minerálních vod v moravských Karpatech“