Ovoce pro pálení

Základní surovinou pro výrobu ovocné pálenky je na jihovýchodní Moravě plod slivoně. Pěstování ovocných stromů má ve zdejším prostředí staletou tradici. V souvislosti s archeobotanickými nálezy je lze datovat do období Velké Moravy, čili do 9. století. Vedle planě rostoucích dřevin (jabloň lesní, líska, dřín) byly nalezeny i slivoně a jabloně. Pokračovat ve čtení “Ovoce pro pálení”

Příprava kvasu

Příprava kvasu z trnek

Čím lépe založený kvas, tím lepší je vlastní destilát. Kvasu na slivovici se proto věnuje velká pozornost. Zatímco až do poloviny 19. století bylo vypálení jednou z posledních možností k záchraně méně kvalitního a částečně zkaženého  ovoce, na přelomu 19. a 20. století se v ovocnářských časopisech objevují rady k co nejkvalitnějšímu zpracování ovocných výpěstků. Pokračovat ve čtení “Příprava kvasu”

Průběh destilace

Původní výroba pálenky v domácím prostředí byla velmi primitivní. Ovoce, často nahnilé nebo nekvalitní a nevhodné k jinému zpracování, se nechalo samovolně zkvasit. Kvasem se naplnil do tří čtvrtin veliký hrnec a na dno se postavila trojnožka s miskou pro zachycení odkapávaného destilátu. Pak se hrnec překryl mísou (lavorem) naplněnou studenou vodou. Pokračovat ve čtení “Průběh destilace”

Typy destilačních zařízení

Destiláty se vyrábí tak zvaným destilačním procesem, což není v podstatě nic jiného než oddělování dvou (reálně je to samozřejmě mnohem více) tekutých složek od sebe – alkoholu(ů) a vody. Tento proces je založen na jednoduchém principu – každá složka má jiný bod varu (etanol 78,37 a voda 100 stupňů °C – za normálního atmosférického tlaku (101,3 kPa)). K tomuto procesu je potřeba tedy nějaké destilační zařízení, v současnosti při výrobě pálenky jsou k dispozici v zásadě dva typy. Buď to palírník používá destilační kotel anebo destilační kolonu, případně multi-kolonu  [2]. Pokračovat ve čtení “Typy destilačních zařízení”

Z historie výroby pálenky na Slovácku

Vrchnostenské palírny

Značná obliba kořalky učinila z jejího pálení výnosnou činnost, která zaujala v období novověku podnikavou šlechtu. Po roce 1680 byla výroba kořalky prohlášena za vrchnostenský regál (privilegium šlechty). Výnosnou činnost v řadě případů šlechta neprovozovala ve vlastní režii, ale pronajímala ji za výhodný plat poddanským městům a často také Židům. Pokračovat ve čtení “Z historie výroby pálenky na Slovácku”

Právní aspekty pálení slivovice

Za zcela zásadní lze považovat dekret dvorské komory z roku 1835, který „dovoluje jednotlivci napálit ročně 56 litrů (tedy jedno staré vědro) 50 % kořalky z plodin pocházejících z vlastních zahrad a pálení slivovice musí se na vlastním gruntě prováděti.“ Uvedený zákon platil pro Moravu a některé další země monarchie, naproti tomu v Čechách musel každý výrobu kořalky řádně zdanit. Pokračovat ve čtení “Právní aspekty pálení slivovice”