Robert Hruban, Autor na Moravské-Karpaty.cz

2. 7. 20202. 7. 2020

Rašelinné a podmáčené smrčiny (Svaz Piceion abietis)

Fytocenologie: Svaz Piceion abietis Pawłowski et al. 1928: Sphagno-Piceetum abietis (Tüxen 1937) Hartmann 1953, Bazzanio trilobatae-Piceetum abietis Br.-Bl. et Sissingh in Br.-Bl. et al. 1939, Equiseto sylvaticae-Piceetum abietis Šmarda 1950
Lesnická typologie: 0G9 Podmáčená borová smrčina, 3R Kyselá reliktní smrčina, 4R Svěží reliktní smrčina, 5R Rašelinná borová smrčina, 6T Podmáčená chudá smrková jedlina, 6G Podmáčená smrková jedlina, 6R Svěží rašelinná smrčina, 7O Svěží jedlová smrčina, 7P Kyselá jedlová smrčina, 7Q Chudá jedlová smrčina, 7T Podmáčená chudá jedlová smrčina, 7G Podmáčená jedlová smrčina, 7R Kyselá rašelinná smrčina, 8O- Svěží oglejená (jedlová) smrčina, 8P Kyselá oglejená (jedlová) smrčina, 8Q Podmáčená chudá smrčina, 8T Podmáčená zakrslá smrčina, 8G Podmáčená smrčina, 8R Vrchovištní smrčina

Pokračovat ve čtení “Rašelinné a podmáčené smrčiny (Svaz Piceion abietis)”

5. 7. 2020

Horské papratkové smrčiny (Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis)

Fytocenologie: Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis Sýkora 1971: Athyrio distentifolii-Piceetum abietis Hartmann ex Hartmann et Jahn 1967
Lesnická typologie: 7F Svahová buková smrčina, 7S Svěží buková smrčina, 7B (Bohatá) buková smrčina, 7V Vlhká buková smrčina, 8F Svahová smrčina, 8A Klenová smrčina, 8S Svěží smrčina, 8V Podmáčená klenová smrčina

Pokračovat ve čtení “Horské papratkové smrčiny (Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis)”

16. 7. 202016. 7. 2020

Suché bory

Přirozené lesy s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a často s příměsí dubu zimního (Quercus petraea agg.) nebo břízy bělokoré (Betula pendula) ve stromovém patře. Keřové patro je obvykle chudé a jsou v něm zastoupeni hlavně nižší jedinci druhů stromového patra. Bylinné patro je u acidofilních borů chudé, zatímco u borů na bazických substrátech dosahuje velké diverzity i pokryvnosti. Významnou diagnostickou skupinu tvoří mechorosty a lišejníky, a to zejména u boreokontinentálních borů. Pokračovat ve čtení “Suché bory”

16. 7. 202016. 12. 2022

Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)

Fytocenologie: Svaz Dicrano-Pinion sylvestris (Libbert 1933) Matuszkiewicz 1962: Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris Mikyška 1970, Asplenio cuneifolii-Pinetum Pišta ex Husová in Husová et al. 2002, Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris Stöcker 1965, Cardaminopsio petraeae-Pinetum sylvestris Hübl et Holzner 1977
Lesnická typologie: 0Z Reliktní bor, 0Y Roklinový bor, 0C Hadcový bor, 0M Chudý (dubový) bor, 0P Kyselý jedlodubový bor, 0Q Chudý jedlodubový bor

Pokračovat ve čtení “Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)”

29. 7. 202025. 8. 2020

Lesní půdy v oblasti moravských Karpat

(Nejen) lesní půdy popisuje a třídí Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Procesy, které se v půdě odehrávají, se nazývají půdotvorné procesy.

Lesní půdy lze na rozdíl od těch ostatních (zemědělských nebo jinak antropogenně ovlivněných) považovat ze jediné, relativně zcela dochované půdy. To proto, že u těch ostatních jsou přeměněny nebo zcela odstraněny svrchní humusové horizonty. Podrobnější popis rozšíření hlavních půdních jednotek je dále uváděn pro společenstva aluviálních niv, doubrav, pahorkatin, vrchovin a horských masivů. Pokračovat ve čtení “Lesní půdy v oblasti moravských Karpat”

30. 7. 20209. 3. 2021

Půdotvorné procesy lesních půd

Půdotvorné procesy probíhají v půdě vždy alespoň v minimální míře. V následující části jsou popsány půdotvorné procesy, jejichž průběh, intenzita a vůbec přítomnost v půdě je podmíněna půdotvornými faktory a mírou jejich účinku na morfogenezi – utváření půdních horizontů v zákonitém sledu. Tyto procesy mohou v půdě probíhat individuálně nebo za souběhu a vedou ke složitější formaci půdního tělesa, tvorbě půdních horizontů a celého půdního profilu. Pokračovat ve čtení “Půdotvorné procesy lesních půd”

30. 7. 202030. 7. 2020

Taxonomie půd

Účelem každé klasifikace je organizovat poznání na základě vlastností zkoumaných objektů a jejich vzájemných vztahů. Cílem je lépe porozumět zkoumaným objektům a najít jejich společné znaky. Bez klasifikace a systematického seskupování zkoumaných objektů, v tomto případě půd, by vznikalo nezměrné (prakticky nekonečné) množství individuálních jednotek. Pokračovat ve čtení “Taxonomie půd”

30. 7. 202025. 8. 2020

Mezinárodní taxonomické systémy

Mezinárodní systémy jsou určené pro univerzální použití. Měly by být schopné klasifikovat jakoukoli půdu na Zemi a najít společné znaky půd, které se vyvíjejí v různých částech světa. Pokračovat ve čtení “Mezinárodní taxonomické systémy”

30. 7. 202015. 8. 2020

Taxonomický klasifikační systém půd České republiky

Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Němeček et al. 2011) je klasifikace hierarchická, multikategorická a také taxonomická. To znamená, že systém je víceúrovňový, na každé úrovni obsahuje více kategorií a tyto kategorie jsou jasně definovány. Systém je založen především na morfologických znacích, které lze (stejně jako u WRB) zjistit v terénu, zatímco analytické znaky zjistitelné laboratorními rozbory jsou méně preferovány. Pokračovat ve čtení “Taxonomický klasifikační systém půd České republiky”

31. 7. 202010. 8. 2020

Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)

Referenční skupina leptosolů je definována jako půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin. Jsou charakteristické výraznou skeletovitostí již ve svrchních horizontech a celkovou mělkostí profilu. Mají většinou velice jednoduchý sled horizontů. Některý z typů horizontu A (nejčastěji iniciální, humózní, drnový, melanický, či umbrický) nasedá přímo na půdotvorný substrát C nebo matečnou horninu R. Do této skupiny patří čtyři půdní typy. Pokračovat ve čtení “Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)”