Račanská jednotka je plošně nejrozsáhlejší a zároveň nejvíce okrajovou jednotkou magurské skupiny příkrovů na území moravských Karpat. Jako hlavní jednotka se nalézá v podloží Slovensko-moravských Karpat, Chřibů a Hostýnsko-vsetínské hornatině.
Račanská jednotka zahrnuje sedimenty od spodní jury (oxford) až po spodní oligocén (rupel), které se vyznačují velkou faciální proměnlivostí. Spolu s bystrickou jednotkou má výraznou pásemnou stavbu. Průběh jednotky lze sledovat na celém území moravských Karpat. V podloží vídeňské pánve pokračuje do greitensteinského příkrovu Vídeňského lesa v Rakousku.
Stavba račanské jednotky
V račanské jednotce bylo rozlišeno čelní antiklinorium, které je zároveň okrajovým antiklinoriem celé magurské skupiny příkrovů, ústřední synklinorium a skupiny vnitřních antiklinálních a synklinálních pásem.
Čelní antiklinorium se se vyznačuje nahloučením antiklinálních pásem budovaných vrstvami soláňského souvrství. Nejvýznamnější je čelní chřibsko–hostýnské antiklinální pásmo. Antiklinální a synklinální pásma jsou oddělena přesmyky. V okolí Uherského Brodu je skupina vnitřních antiklinálních a synklinálních pásem vyvinuta netypicky, vyznačuje se řadou drobných antiklinálních struktur v těsném předpolí bělokarpatské jednotky.
Na základě litologických rozdílů bylo v račanské jednotce vymezeno šest litofaciálních zón:
- hostýnská zóna,
- zóna Tří kamenů,
- zóna Trnava–Staškov,
- vsetínská zóna,
- luhačovická zóna a
- kyčerská zóna.
Geologický vývoj račanské jednotky
Kurovické vápence
Sedimentace v račanské jednotce začíná ve svrchní juře (oxford—tithon), kdy se začínají usazovat kurovické vápence. Ty se objevují jako tektonické útržky na čele magurského příkrovu a jsou známy z Kurovického bradla. Kurovické vápence jsou asi 150 m mocné středně až silně vrstevnaté jemnozrnné vápenců s řídkými čočkami rohovců. Další útržky hornin jurského stáří vystupují uvnitř magurské skupiny příkrovů ve Chřibech (Cetechovice) a Hostýnských vrších (Lukoveček).
Tlumačovské slínovce
Nejstaršími křídovými sedimenty jsou tlumačovské slínovce (berrias—valangin), které dosahují mocnosti až 60 m. Vyvíjejí se pozvolna z podložních jurských kurovických vápenců a tvoří je karbonátový flyš, reprezentovaný střídáním tence až středně vrstevnatých biomikritických vápenců a světle šedých slínovců a prachových slínů. Tlumačovské slínovce jsou disharmonicky překryty slepenci a brekciemi s vložkami pestrých jílovců (senon). Ty jsou interpretovány jako sedimenty suťových proudů.
Pozn.: Běžná přítomnost tříděného podloží (v některých vrstvách přecházejí jemnozrnné kurovické vápence dokonce do Tlumačovských slínovců) by svědčila o usazování z gravitačně řízených zákalových proudů.
Rajnochovické souvrství
Nejstaršími známými flyšovými vrstvami račanské jednotky jsou sedimenty rajnochovického souvrství. Doposud jsou identifikovány pouze v tektonických útržcích na zlomové ploše, podél které je litofaciální zóna tří kamenů nasunuta nad frontální hostýnskou zónu. Tvoří asi 500 m mocný sled černošedých jílovců střídajících se s křemičitými pískovci, následovaný pásmem prokřemenělých jílovců a zakončených šedými a zelenošedými skvrnitými jílovci (hauteriv—cenoman).
Pozn.: Sedimenty jsou označovány jako “Gault flyš”, což odkazuje na litologickou a stratigrafickou podobnost těchto vrstev s gaultským flyšem spodní křídy flyšového pásma ve východních Alpách. Straník a kol. (2004) přejmenoval tyto vrstvy na rajnochovické souvrství podle obce Rajnochovice v Hostýnských vrších, kde se typová lokalita tohoto souvrství nachází v březích řeky Juhyně.
Vrstvy odpovídají vyšší části těšínsko–hradišťského souvrství, veřovickým vrstvám a spodní části lhoteckého souvrství ve slezské jednotce.
Pozn.: sedimenty typu “Gault flyš” vycházejí na povrch jen ojediněle, např. v horním povodí Rožnovské Bečvy a v Mikulůvce.
Kaumberské souvrství
Souvislá sedimentace v račanské jednotce začíná kaumberským souvrstvím, pojmenovaným podle typové lokality ve Vídeňském lese (Wiennerwald) v Rakousku. Kaumberské souvrství je tvořeno převážně červenými a zelenými hemipelagickými až pelagickými jílovci s vložkami prachovců a jemnozrnných pískovců (cenoman—campan/maastricht). Jílovce se často proužkovitě střídají a jsou vzájemně barevně skvrnité. Kaumberské souvrství má v určitých částech sledu flyšový vývoj, mocnost dosahuje až 300 m. Typicky se nachází na úpatí jednotlivých dílčích příkrovů račanské jednotky. Spodní část souvrství je srovnatelná s pestrými vrstvami mazackého souvrství slezské jednotky.
Pozn.: kaumberské souvrství bylo dříve terminologicky označováno jako spodní pestré vrstvy. V polských Karpatech odpovídá kaumberské souvrství svrchnokřídovým pestrým vrstvám, známým také jako malinowské souvrství.
Soláňské souvrství
V nadloží kaumberského souvrství vystupuje faciálně rozrůzněný vývoj nejvyšší svrchní křídy a paleogénu, který odpovídá soláňskému souvrství. Vlivem austrijské fáze a mediteránní (subhercynské) fáze alpinské orogeneze vzrostla mobilita prostorů flyšové sedimentace a v turonu končí poměrně jednotný typ sedimentace charakteristický pro spodní křídu. V pánvi račanské jednotky nastupuje typická flyšová sedimentace klastického materiálu následně uloženého v podobě mocných vrstev pískovců a slepenců.
Jedná se s největší pravděpodobností o sedimenty jihovýchodního svahu slezského hřbetu, který odděloval prostor magurské skupiny příkrovů od prostoru vnější skupiny příkrovů. Pískovce a slepence soláňského souvrství obsahují vysoký podíl zrn a oblázků jurských vápenců a úlomků řas (Lithothaminum) pocházejících zřejmě ze slezského hřbetu a jeho mělkého šelfu. Složením vykazují pískovce a slepence soláňského souvrství mnoho podobností s pískovci a slepenci istebňanského souvrství slezské jednotky, uloženými na druhé (severní) straně slezského hřbetu.
Soláňské souvrství představuje typický flyšový sled s proměnlivým podílem pískovců a jílovců (maastricht—paleocén). V sedimentech soláňského souvrství je možné litostratigraficky rozlišit dvě facie a tři členy:
- psamiticko–pelitickou facii s převahou středně rytmického flyše tvoří:
- psamitickou facii s převahou hrubě lavicovitých drobovitých a arkózovitých pískovců a slepenců s exotickými olistolity tvoří:
V některých částech nelze pro velkou zakrytost terénu toto rozčlenění použít a souvrství se dále nečlení.
Pozn.: Pesl vyčlenil v soláňském souvrství hostýnské vrstvy, které jsou vázány na litofaciální zónu hostýnskou, a dvě litologické facie (ráztocké vrstvy jako psamiticko–pelitickou facii a lukovské vrstvy jako psamitickou facii) vázané na vnitřní litofaciální zónu Tří kamenů.
Ráztocké vrstvy
V nadloží pestrého vývoje kaumberského souvrství se usadily nejprve asi 1200 m mocné ráztocké vrstvy (svrchní křída — paleogén), představující flyšový vývoj vertikálně i horizontálně proměnlivým podílem pískovců a břidlic. Ráztocké vrstvy se typicky vyskytují v litofaciální zóně Tří kamenů račanské jednotky.
Ráztocké vrstvy soláňského souvrství reprezentují středně rytmický flyš, ve kterém se střídají vložky jílovců a lavice pískovců zpravidla do několika málo decimetrů mocné. Vzácně se vyskytují i silnější pískovcové polohy, dosahující až 150 cm. Jílovce jsou šedé a zelenošedé, často tmavě skvrnité, v naprosté převaze nevápnité, lístkovitě a šupinkovitě rozpadavé. Ojediněle byly pozorovány slabé šmouhy a vložky rudohnědých jílovců. Jejich přítomnost, obecně uváděná ze spodních poloh ráztockých vrstev, svědčí pro pozvolný vývoj ráztockých vrstev z podložního kaumberského souvrství.
Pískovce jsou modrošedé, vápnité, ve zvětralém stavu špinavě hnědošedé, drolivé, jemně až hrubě zrnité. V psamitické složce obsahují častá zrna bílého a šedého křemene, kaolinitizovaných živců a biotitu. Charakteristické je pro ně gradační zvrstvení a v horních částech lavic tmavá laminace. Na přechodu pískovec/jílovec jsou vyvinuty prachovce.
Pozn.: Představiteli ráztockých vrstev, které je možno pozorovat jsou např. geomorfologické útvary Jarcovská kula u Jarcové nebo Skalka u Tlumačova.
Hostýnské vrstvy
V okrajovém vývoji račanské jednotky v hostýnské litofaciální zóně představují stratigrafický ekvivalent ráztockých vrstev asi 500—700 m mocné hostýnské vrstvy (svrchní křída — paleocén). Představují flyšový vývoj s převahou modrošedých hrubozrnných vápnitých pískovců (tzv. modráků) s bioklastickým podílem /stélky řas (Lithothamnium) a dírkonošci (Nummulites)/ nad jílovci.
Pozn.: Jako typický příklad facie hostýnských vrstev soláňského souvrství s vápnitými pískovci (račanská jednotka) mohou posloužit nárazové břehy řeky Bystřičky v Malé Bystřici, asi 230 m JV od silničního mostu. Výchozy se táhnou na vzdálenost kolem 30 m a jsou vysoké asi 4 m. Výchozy ukazují pískovcový flyš s podřadnými drobně rytmickými intervaly s jílovci a prachovci.
Lukovské vrstvy
Lukovské vrstvy soláňského souvrství ( svrchní paleocén) jsou charakteristické naprostou převahou velmi mocných (metrových), hrubě lavicovitých arkózových pískovců nad jílovci. Místy se v nich vyskytují až několikametrové polohy slepenců. Tyto slepence obsahují valouny exotického materiálu, který prokazatelně pochází z Českého masivu. Lukovské vrstvy se uložily v nadloží ráztockých vrstev soláňského souvrství.
Lukovské vrstvy tvoří komplex hornin o mocnosti asi 200—800 m. Jedná se o sedimenty divokého flyše usazeného z hustých turbiditních proudů v horních partiích podmořských deltových kuželů. Díky své odolnosti povětrnostním vlivům, dané odlišnou litologií, vytváří morfologicky výrazně odčleněné pruhy a vyvýšeniny (často v podobě skalních útvarů) a jsou tak význačným prvkem, určujícím stavební charakter horských pásem Vnějších Západních Karpat.
Z pískovců a slepenců lukovských vrstev jsou tvořeny i četné skalní útvary, které jsou nedílnou součástí krajiny Chřibů a Hostýnsko—vsetínské hornatiny. K nejznámějším patří Komínky, Kozel, Kazatelna, Břestecká skála, Budačina ve Chřibech nebo Ondřejovsko, Lukovské skály, Držkovské skály v Hostýnských vrších a Valova skála ve Vsetínských vrších. V lukovských vrstvách je otevřena naprostá většina místních kamenolomů, v nichž je však těžba dnes již většinou zastavena.
Pozn.: Svérázná dvojdílnost soláňského souvrství je ze všech karpatských pohoří nejvíce zvýrazněna asi ve Chřibech, kde se díky tomu vytvořil místy až dramatický reliéf. Kompaktní lukovské vrstvy budují vrcholové hřbety a méně odolné ráztocké vrstvy tvoří jejich svahy. Snad nejlepší ukázkou modelace reliéfu v závislosti na odolnosti jednotlivých vrstev soláňského souvrství jsou krajinné dominanty Slovácka — Holý kopec, Buchlov a Modla.
Geologická lokalita Stupava
Exkurzní lokalitu tvoří opuštěný stěnový kamenolom v centrální části Chřibů, ležící na pravé straně silnice č. 50 Brno — Uherské Hradiště, asi 600 m za motorestem Samota, asi 2,5 km V–JV od obce Střílky. V odkryvu je zastižen pískovcovo–slepencový vývoj lukovských vrstev soláňského souvrství, reprezentující spodní oddíl paleogénu račanské jednotky magurského flyše a interpretovaný nejčastěji jako uloženiny skluzů a sesuvů.
Belovežské souvrství
V nadloží jednotlivých vývojů soláňského souvrství došlo na většině plochy račanské jednotky k význačnému sjednocení facií. V celé této oblasti se usadilo asi 300 m mocné belovežské souvrství (paleocén — střední eocén), ve kterém se střídají jen několik centimetrů mocné, drobně rytmické vrstvy jemnozrnných pískovců s převažujícími zelenošedými a rudohnědými jílovci.
Ve vnitřní jižní části račanské jednotky se do tohoto vrstevního sledu vkládají (až několik desítek metrů) mocné polohy hrubozrnných arkózových pískovců litologicky blízkých lukovským vrstvám. Lze je interpretovat jako výplně podmořských kanálů podobné těm, které byly nalezeny v paleocenních až eocenních vrstvách slezské jednotky (Ciezkowické pískovce) a v čejčsko-zaječské jednotce, které se uložily na protilehlé severozápadní straně slezského hřbetu.
Svrchní polohy belovežského souvrství jsou zastoupeny drobně rytmickým flyšem (střídání slabých vložek jílovců a pískovců) s šedými a zelenými jílovci a křemito-vápnitými pískovci. Belovežské souvrství se vyskytuje v račanské i bystrické jednotce.
Pozn.: V belovežském souvrství račanské jednotky se nacházejí rozsáhlá fosilní sesuvná území s pseudokrasovými jevy, jako jsou např. Jezerné, Kobylská nebo Vaculov–Sedlo.
Zlínské souvrství
Ve stratigraficky nejmladším zlínském souvrství (střední eocén — střední eocén / spodní oligocén) došlo opět k výrazné faciální diferenciaci sedimentačního prostoru dílčí račanské jednotky. Na povrchu pokrývá zlínské souvrství většinu území račanské jednotky s výjimkou Chřibů, kde dominuje soláňské souvrství. Mocnost tohoto typicky flyšového souvrství dosahuje až 2500 metrů.
Litologicky není zlínské souvrství jednotné a zvláště ve své spodní části je faciálně značně různorodé. Jednotlivé části se označují jako:
- křivské vrstvy,
- rusavské vrstvy,
- újezdské vrstvy,
- luhačovické vrstvy,
- vsetínské vrstvy a
- kyčerské vrstvy.
Křivské vrstvy
V čelní oblasti račanské jednotky jsou v oblasti Valašského Meziříčí odkryty asi 500 m mocné křivské vrstvy zlínského souvrství (svrchní eocén — spodní oligocén). Představují flyšový vývoj s převahou mocných sekvencí šedých vápnitých jílovců nad vápnitými pískovci s bioklastickým podílem (stélky vápnitých řas). Vzácně se vyskytují i vložky šedých, velmi jemnozrnných vápenců. Jsou podobné vsetínským vrstvám.
Pozn.: Výchozy křivských vrstvev je možno pozorovat v PP Bražiska ve skalnatém řečišti Bečvy jako příčné prahy při levém břehu v délce asi 400 m od soutoku s Křivským potokem k J. Jednotlivé pískovcové lavice se vyznačují vyšší odolností vůči zvětrávání a přítomností organodetritického materiálu (bohatou faunou tvořenou úlomky řas litothamnií, skořápkami velkých foraminifer, jehlicemi hub, atd.). Většinou dosahují mocnosti do 1 m a v některých místech sklonu až 90°. Jedná se o názornou ukázku typických sedimentů turbiditních proudů, na kterých se v řece vytvářejí drobné peřeje.
Rusavské vrstvy
V čelní části račanské jednotky v Hostýnských a Vsetínských vrších se ve flyšovém vývoji usadily asi 500 m mocné rusavské vrstvy zlínského souvrství (střední — svrchní eocén). Rusavské vrstvy se vyznačují bohatým zastoupením hrubě zrnitých až drobně slepencovitých pískovců s podřízenými polohami četných zelenošedých jílovců (závalků) a exotických valounů až bloků s hojnými znaky podvodní eroze. Rusavské vrstvy jsou typickým představitelem svrchních partií podmořských delt.
Újezdské vrstvy
Ve vnitřních částech račanské jednotky se usadily asi 400 m mocné újezdské vrstvy zlínského souvrství (svrchní eocén). Újezdské vrstvy jsou litologicky charakterizovány flyšovým vývojem s polohami šedých a zelenošedých, místy tmavě hnědých a černošedých nevápnitých i vápnitých jílovců až slínovců, které dosahují mocnosti až několik metrů. Podřízené jsou polohy zelených jílovců a pískovce s glaukonitem. Hlavním diagnostickým znakem těchto vrstev je výraznější zastoupení až několik metrů mocných lavic arkózových, středně až hrubě zrnitých pískovců, které mohou tvořit mocnější svazky.
Újezdské vrstvy jsou navázány na nižší polohy v okolí luhačovických vrstev. Vyskytují se v okolí hlavního hřbetu Komonecké hornatiny a Pulčínské hornatiny. Významné rozšíření mají zejména v nižších polohách Luhačovické vrchoviny.
Pozn.: újezdské vrstvy je možno pozorovat na sesutém břehu řeky Senice asi 1,5 km sev. od průlomového údolí Lomensko u Lidečka. Pro újezdské vrstvy je zde charakteristické střídání tence lávkovitých pískovců s písčitými jílovci.
Luhačovické vrstvy
Ve vnitřní části račanské jednotky, v litofaciální zóně luhačovické, se mezi belovežské souvrství a újezdské vrstvy vkládají asi 500—700 m mocné luhačovické vrstvy zlínského souvrství (střední eocén). Luhačovické vrstvy jsou turbidity až pískotoky s převahou šedých až bílošedých, balvanitě zvětrávajících pískovců, které tvoří několikametrové lavice těsně nad sebou. Pískovce jsou vytříděné, křemité nebo křemito–arkózové, středozrnné až hrubozrnné, někdy drobně slepencovité. Lavice pískovců jsou oddělené polohami šedých jílovců. Jedná se o sedimenty turbiditních proudů, usazených v hlubších částech moře.
Luhačovické vrstvy se vyskytují ve Vizovické vrchovině v hlavním hřbetu Komonecké hornatiny a také v nižších a paralelních hřbetech Luhačovické vrchoviny. Jejich průběh dále pokračuje směrem k V do Pulčínské hornatiny až po vrchol Makyty (922 m). Tvoří vždy ústřední části zmíněných pohoří.
Pozn.: luhačovické vrstvy jsou morfologicky velmi odolné a tvoří významné krajinné útvary jako jsou Pulčínské skály, Čertova stěna u Lidečka, Lačnovské skály, Klášťov a menší výchozy u Luhačovic, Březůvek atp.
Vsetínské vrstvy
Vsetínské vrstvy zaujímají nejvyšší a nejmladší část vrstevního sledu zlínského souvrství (svrchní eocén — spodní oligocén) a představují její nejtypičtější stratigrafickou jednotku. Vsetínské vrstvy se vyznačují naprostou převahou více decimetrů mocných poloh, šedých a zelenošedých vápnitých jílovců nad vrstvami podřízených jemnozrnných až střednězrnných pískovců s glaukonitem (místy až 10 m mocných). Mocnost vsetínských vrstev dosahuje až 2000 m.
Vsetínské vrstvy překrývají již zmíněné spodní členy zlínského souvrství, kde dominují pískovce a slepence, ale lokálně mohou přímo naléhat na belovežské souvrství. Vsetínské vrstvy představují typickou hlubinnou facii, zásobovanou převážně z vyvýšených vnitřních zón magurské flyšové pánve, spíše než ze slezského hřbetu, který byl v pozdním eocénu již ponořen pod úrovní moře.
Pozn.: stálost faciálního vývoje dovoluje sledovat ekvivalenty vsetínských vrstev v celé délce Západních Karpat, např. i na polském území.
Vsetínské vrstvy jsou plošně nejrozšířenější jednotkou zlínského souvrství i celé račanské jednotky. Vyskytují se zejména v nižších polohách ve Zlínské vrchovině, v jižní části Hostýnských a Vsetínských vrchů, v nižších polohách Javorníků a v severní části Hlucké pahorkatiny. V porovnání s ostatními flyšovými vrstvami se vyznačují měkce modelovaným reliéfem bez výrazných morfologických tvarů.
Kyčerské vrstvy
Ve vnitřní části račanské jednotky v litofaciální kyčerské zóně jsou vyvinuty až několik stovek metrů mocné, převážně pískovcové kyčerské vrstvy zlínského souvrství s podřízenými vápnitými jílovci (eocén — spodní oligocén). Hlavními znaky tohoto pískovcového komplexu jsou úplná převaha pískovců s výskytem masívních deskovitých modrošedivých křemeno–arkózovitých pískovců.
Kyčerské vrstvy se vyskytují zejména v hřebeni Javorníků. Považují se za ekvivalent vsetínských vrstev v kyčerské litofaciální zóně.
Pozn.: Pískovec je gradačně zvrstvený s drobně slepencovitou polohou na bázi vrstev tvořených polozaoblenými zrny křemene. Přítomné jsou také jílové minerály a živce. Karbonátová složka se vyskytuje hlavně jako základní hmota, méně jako úlomky karbonátů. Z akcesorických minerálů se vyskytují ilmenit, leukoxen, biotit, muskovit, chlorit, turmalín, granáty, pyrit, grafit, amfibol a limonit.
Zdroje:
CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s
PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.